ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.2956.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 2956/2020-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce V. V. , nar. XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 10 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 51/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 21 Co 280/2019-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2019, č. j. 27 C 51/2017-196, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 10 000 000 Kč a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Uvedené částky se žalobce domáhal jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nepřiměřeně dlouhým soudním řízením a neprojednáním části žaloby v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 266/2004 a posléze pod sp. zn. 14 C 24/2008.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda „východiska soudu prvého a druhého stupně pro nepřiznání odškodnění byla zákonná anebo nikoliv“, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť nejde o právní otázku, na které by odvolací soud založil své rozhodnutí (srov. též §241a odst. 3 o. s. ř.). K námitkám uvedeným v bodě 8 dovolání nemohl dovolací soud přihlédnout, neboť ohledně nich nesplňuje dovolání zákonnou náležitost vymezení podmínek přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Vady řízení namítané žalobcem nemohou založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle §242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolací soud nevyhověl požadavku dovolatele na nařízení ústního jednání, neboť vady dovolání by při něm již nemohly být odstraněny pro uplynutí propadné lhůty (viz §240 odst. 1 a 242 odst. 4 o. s. ř.). Nadto dovolací soud rozhoduje zásadně bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu