ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.304.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 304/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobců a) V. U. , narozené XY, bytem XY, b) A. K. , narozené XY, bytem XY, c) I. T. , narozené XY, bytem XY a d) M. F. , narozeného XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Hanou Kordovou Marvanovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Nad Královskou oborou 41, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 251 018 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 257/2014, o zpětvzetí dovolání žalobce d) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 35 Co 205/2016-122, takto:
Zpětvzetí dovolání žalobce M. F. není účinné .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 14 C 257/2014-90, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 180 090 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 3. 7. 2014 do zaplacení (výrok I), v převyšující části co do 70 928 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3. 7. 2014 žalobu zamítl (výrok II) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení částku 48 611 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací dovoláním napadeným rozsudkem změnil zamítavý výrok soudu prvního stupně tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé co do částky 40 753 Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 139 337 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žaloba se v uvedeném rozsahu zamítá (výrok I). Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení (výrok II).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací k dovolání žalobců rozsudkem ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5451/2016, rozhodl, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2016, č. j. 35 Co 205/2016-122, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 29. 11. 2018 žalobce d) [původně c)] M. F. vzal dovolání zcela zpět [o procesním nástupnictví původního žalobce a) J. U., zemř. 2. 4. 2018, bylo rozhodnuto usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 30 Cdo 304/2019-199].
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Jestliže žalobce d) vzal písemným podáním ze dne 29. 11. 2018, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 25. 1. 2019, dovolání zpět, Nejvyššímu soudu za této procesní situace nezbylo, než tímto usnesením podle §243b o. s. ř., za přiměřeného použití §154 odst. 1 o. s. ř., rozhodnout, že zpětvzetí dovolání žalobce není účinné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 1474/2006, přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel může vzít své dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zpět jen do té doby, dokud dovolací soud o dovolání ještě nerozhodl. Výjimka ze zásady vázanosti soudu vyhlášeným rozsudkem (§156 odst. 3 o. s. ř.) upravená pro rozsudek soudu prvního stupně v §96 odst. 2 o. s. ř. se zde podle výslovné dikce §243b o. s. ř. neuplatní.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu