ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3063.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3063/2020-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 1 150 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 49/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2020, č. j. 14 Co 262/2020-82, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhal zaplacení částky 1 150 000 Kč jako náhrady škody, zadostiučinění za vzniklou zdravotní a psychickou újmu.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 6. 2020, č. j. 23 C 49/2017-76, odmítl žalobu ze dne 2. 3. 2017 včetně jejího doplnění ze dne 5. 6. 2017 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II), když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že náležitosti žaloby spočívající ve vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce svůj nárok dovozuje, v daném případě splněny nebyly, a to ani doplňujícím podáním žalobce ze dne 5. 6. 2017, ač toto elementární skutkové vymezení lze od žalobce očekávat i přes jeho zdravotní potíže.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podáním dovolání ze dne 8. 9. 2020 vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku poplatků 4 000 Kč.
Opětovné vyzývání žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání považoval Nejvyšší soud za nadbytečné, neboť ze spisu je zřejmé, že žalobce byl již v předmětném řízení opakovaně vyzýván k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 12. 2017, č. j. 23 C 49/2017-25, ze dne 20. 7. 2018, č. j. 23 C 49/2017-38, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, 30 Cdo 532/2020-69), přičemž usnesením ze dne 9. 2. 2018, č. j. 23 C 49/2017-30, soud prvního stupně žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Toto usnesení bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 5. 2018, č. j. 14 Co 150, 151/2018-36. Řízení o další žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků bylo zastaveno. Dle Nejvyššího soudu tak lze vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté výzvy byly objektivně způsobilé zprostředkovat dovolateli povinnost zaplacení soudního poplatku za dovolací řízení, proto se jeví setrvání na požadavku vždy nové a stále stejné výzvy postupem neefektivním a formalistickým (srov. podobně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 2291/13 a ze dne 13. 6. 2013 sp. zn. IV. ÚS 1775/13).
Protože žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek za dovolání, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti napadenému usnesení podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu