ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3158.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3158/2020-48
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. B., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) České republice – Městskému soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 6/2, o zaplacení 7 692 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 305/2019, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2020, č. j. 58 Co 77/2020-19, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 2. 2020, č. j. 58 Co 77/2020-19, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11. 11. 2019, č. j. 60 C 305/2019-7, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2, příslušnému podle sídla organizační složky oprávněné jednat za stát ve smyslu §85 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.) odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem dosud nebyla řešena otázka, „zda je soud prvního stupně oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit.“
Uvedená otázka přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, neboť se míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud totiž nezaložil své rozhodnutí na závěru, že soud prvního stupně je oprávněn provést volbu soudu daného na výběr podle §87 písm. b) o. s. ř., nýbrž na závěru, že okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti podle §87 písm. b) o. s. ř. soud zkoumá pouze z údajů obsažených v žalobě, v posuzované věci však žalobce žádné takové údaje v žalobě neuvedl (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 1. 1975, sp. zn. 1 Cz 6/75, uveřejněné pod č. 29/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr přitom žalobce nenapadá.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu