ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3198.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 3198/2019-30
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jiřího Němce, v právní věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, zadostiučinění, vzniklou zdravotní a psychickou újmu ve výši 1 532 200 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 134/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2018, č. j. 70 Co 220/2018-9, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „dovolatel“) se žalobou domáhá zaplacení částky 1 532 200 Kč jako náhrady škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena státem a soudci Nejvyššího soudu, kteří chrání bohaté zloděje na úkor nevinných lidí.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když uvedl, že žalobce se domáhá žalované částky po České republice v důsledku postupu soudců Nejvyššího soudu, který označuje za zločinecký. Organizační složkou státu jednající za stát v této věci je Ministerstvo spravedlnosti, které žalobce v žalobě sám uvedl na straně žalované. S odkazem na §11 odst. 1 věta první a druhá, §84 a §85 odst. 5 o. s. ř. tak odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně dovodil, že místně příslušným soudem je dle sídla Ministerstva spravedlnosti Obvodní soud pro Prahu 2.
Nad rámec místní příslušnosti odvolací soud doplnil, že není v jeho pravomoci rozhodnout o přikázání věci Okresnímu soudu v Olomouci, který není soudem místně příslušným. O delegaci věci jinému než místně příslušnému soudu může být podle §12 o. s. ř. rozhodnuto pouze v případě, že příslušný soud o věci nemůže jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni, nebo i z důvodu vhodnosti. O přikázání věci však rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupený advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v celém rozsahu včasným dovoláním (§240 odst. 1 o. s. ř.), které však Nejvyšší soud postupem podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázka, zda je soud prvního stupně oprávněn v případě rozhodování o místní příslušnosti provést volbu místně příslušného soudu namísto žalobce, a takto zvolenému soudu věc po právní moci usnesení postoupit, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezáviselo, když odvolací soud (soud prvního stupně) nerozhodl o postoupení věci Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu na výběr danému ve smyslu §87 písm. b) o. s. ř., tedy volbu místně příslušného soudu za žalobce neprovedl, nýbrž vycházel z toho, že Obvodní soud pro Prahu 2 je obecným soudem žalovaného státu, když v jeho obvodu sídlí organizační složka státu příslušná za něj v řízení jednat [srov. §85 odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů]. Pro úplnost dovolací soud dodává, že soud prvního stupně neshledal, že by byl soudem místně příslušným podle §87 písm. b) o. s. ř. a žalobce proti tomuto závěru v odvolacím řízení ani nic nenamítal. Ostatně ani v dovolání neuvádí žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr o místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 9 či Okresního soudu v Olomouci.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu