ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3271.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3271/2020-502
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci podatelů a) K. V., narozené dne XY, bytem XY, a b) M. V., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Bc. Ivanou Lehkoživovou, BA, advokátkou se sídlem v Berouně, Pod Kaplankou 3, o nejasné podání, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 614/2016, o dovolání podatelů proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 23 Co 12/2017-84, takto:
I. Řízení o dovolání proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2017, č. j. 23 Co 12/2017-84, se zastavuje.
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Berouně jako soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 12. 2016, č. j. 23 Nc 614/2016-28, přiznal podatelce a) osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí zástupkyni z řad advokátů JUDr. Zdeňku Mužíkovou, advokátku se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31.
Dovoláním napadeným usnesením Krajský soud v Praze změnil usnesení soudu prvního stupně v části o ustanovení zástupkyně tak, že podatelce se neustanovuje jako zástupkyně JUDr. Zdeňka Mužíková, advokátka se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 44/31 (výrok I), odmítl odvolání M. V. (výrok II) a rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Berouně Mgr. Daniela Jandová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 614/2016 (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli podatelé vlastnoručně sepsaným dovoláním. Dovolání doplnila ustanovená zástupkyně, která se s podáním dovolatelů ztotožnila a následně jej dále doplnila. Uvedla, že dovolatelé si jsou vědomi, že dovolávání ve vztahu k výroku II není přípustné, poukazují však na jeho zmatečnost. Dále se právní zástupkyně zabývala přípustnosti dovolání a uváděla námitky ve vztahu k třetímu výroku dovoláním napadeného usnesení. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že vyloučí soudkyni Okresního soudu v Berouně Mgr. Danielu Jandovou z projednání a rozhodnutí ve věci.
Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pojem „nadřízený soud“ („nejblíže společně nadřízený soud“), je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních a s pojmem „odvolací soud“ jej tudíž zaměňovat nelze (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1996, sešit 8, pod pořadovým číslem 48). Rozhoduje-li tedy krajský soud o vyloučení soudců okresního soudu, není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacím; vydání takového rozhodnutí ostatně žádné rozhodnutí soudu prvního stupně, jež by bylo možno napadnout odvoláním, nepředchází.
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 8. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1335/2001, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, svazek 9/2001, C 692, nebo obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1620/2006).
Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ směřujícímu proti výroku III dovoláním napadeného usnesení podle §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s §243b o. s. ř. zastavil.
Ve vztahu k části dovolání směřující proti výroku I a II dovoláním napadeného usnesení Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Z ustanovení §241a odst. 5 o. s. ř. vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát již učiněné podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to alespoň pokud jde o vymezení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání učiněnému samotným účastníkem řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5176/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2634/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 9/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 2710/2015, a usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2565/2015). Dovolací soud tudíž nepřihlížel k dovolání sepsanému osobně dovolateli, s nimž se právní zástupkyně toliko ztotožnila.
Dovolatelé usnesení odvolacího soudu napadli v celém rozsahu. Ve vztahu k výroku I však neuvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, ani nevymezili důvod dovolání. V této části tudíž dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolateli v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
V části směřující proti výroku II napadeného usnesení je dovolání dle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. objektivně nepřípustné.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se vadami řízení (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání v části, v níž dovolací řízení nebylo zastaveno, podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 12. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu