ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.3517.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 3517/2020-196
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. Tomášem Pirkem v právní věci žalobkyně B. Š., narozené XY, bytem XY, adresa pro doručování: u D. B., XY, proti žalovaným 1. Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje , sídlem v Ostravě, 28. října 117, 2. České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 12 Nc 2/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2020, č. j. 11 Co 85/2020-183, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresního soudu ve Frýdku-Místku jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 1. 2020, č. j. 12 Nc 2/2015-174, zastavil blíže specifikované dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, při jehož podání nebyla zastoupena advokátem a ani nedoložila, že má sama odpovídající právnické vzdělání. Žalobkyně již dříve v této věci požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti bylo negativně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 1. 2019, č. j. 12 Nc 2/2015-148, toto usnesení bylo k odvolání žalobkyně jako věcně správné potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2019, č. j. 56 Co 70/2019-155. Obdobně bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 8. 2019, č. j. 12 Nc 2/2015-163, pravomocně rozhodnuto tak, že se řízení o návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a ustanovení zástupce z řad advokátů zastavuje.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by žalobkyně byla jako dovolatelka právně zastoupena. Žalobkyně neprokázala ani netvrdila, že je zastoupena advokátem, nebo že sama má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř., a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 12. 2020
JUDr. Tomáš Pirk
pověřený člen senátu