ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.4163.2019.1
sp. zn. 30 Cdo 4163/2019-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Michaela Nipperta a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce J. L., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 31a, proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a žalované 2) České republice – Ministerstvu dopravy, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12, o 350 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 130/2018-54, o dovolání žalované 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. 11 Co 45/2019-64, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. 11 Co 45/2019-64, se mění tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2018, č. j. 19 C 130/2018-54, se potvrzuje.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 24. 10. 2018, č. j. 19 C 130/2018-54, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I), a po právní moci usnesení věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
2. Dovoláním napadeným usnesením Městský soud v Praze jako soud odvolací změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 se nevyslovuje.
3. Žalobce se v řízení domáhá zaplacení částky 350 000 Kč z titulu odčinění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce správního řízení vedeného u Městského úřadu v Kralupech nad Vltavou, odbor dopravy, sp. zn. MUKV-S5731-PRST-141/OD-2016, a dále v nepřiměřené délce správního řízení vedeného u Magistrátu města Plzeň, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků, sp. zn. MMP/121695/2016, na které navazovalo řízení ve věcech správního soudnictví u Krajského soudu v Plzni vedené pod sp. zn. 17 A 102/2016. Soud prvního stupně vzhledem k tomu, že v řízení přichází v úvahu, že za stát má jednat vícero organizačních složek (Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra) dospěl k závěru, že za stát má v řízení jednat Ministerstvo financí podle §6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Soud proto vyslovil podle §105 odst. 2 o. s. ř. svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení sporu soudu místně příslušnému.
4. Odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně neztotožnil. Odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2577/2016, a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014, uveřejněný pod číslem 113/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní. Uvedl, že ve správním řízení o dopravním přestupku se zcela nepochybně nejedná o nárok soukromoprávní povahy, a tudíž takové správní řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). V dané věci je tudíž nutné délku řízení před správními orgány a před soudem posuzovat odděleně. Ve vztahu k nároku na odčinění újmy způsobené dlouhotrvajícím řízení bude za žalovanou jednat Ministerstvo dopravy. Naopak ve vztahu k nároku na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení správního bude za žalovanou jednat Ministerstvo spravedlnosti. Pokud jednou z organizačních složek, které jednají jménem státu, je Ministerstvo spravedlnosti, které sídlí v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2, je ve smyslu §84 ve spojení s §85 odst. 5 o. s. ř. tento soud místně příslušný k projednání a rozhodnutí této věci.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla druhá žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek, při jejich řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolatelka vymezuje následující otázky:
a. Spadá přestupkové řízení ve vztahu k osobě obviněné ze spáchání přestupku do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy?
b. Spadá přestupkové řízení, na které navazovalo soudní řízení správní do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy?
c. Lze nárok na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, jež z části probíhalo před správními orgány a z části před orgány soudními považovat za jeden nárok?
d. Je Ministerstvo financí úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu §6 OdpŠk v případě nároku na náhradu nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správními orgány i soudy?
6. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2577/2016, od jejichž závěrů se odvolací soud při řešení výše vymezených otázek odchýlil. Namítá, že z výše uvedené judikatury plyne, že přestupkové řízení spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tudíž i v případě, kdy na dané řízení navazovalo řízení soudní, jde ohledně nároku na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou takového řízení o nárok jediný, tudíž za žalovanou má v řízení jednat Ministerstvo financí. Jelikož žalobce se domáhá odčinění újmy za dvě přestupková řízení, přičemž u jednoho z nich na toto řízení nenavazovalo řízení soudní, v tomto případě má za žalovanou jednat Ministerstvo dopravy. Obecným soudem jak Ministerstva dopravy, tak Ministerstva financí je Obvodní soud pro Prahu 1. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.).
9. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, jednající osobou, která dle §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř. má právnické vzdělání, dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
10. Jelikož odvolací soud se při řešení dovolatelkou vymezených otázek odchýlil od dovolatelkou citované ustálené judikatury Nejvyššího soudu, shledal dovolací soud dovolání přípustným.
IV. Důvodnost dovolání
11. Dovolání je důvodné.
12. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.
13. Judikatura Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, dle nějž v případě nároku na odčinění nemajetkové újmy, která měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před správním orgánem a soudem, jedná za stát Ministerstvo financí dle §6 odst. 3 OdpŠk toliko tehdy, lze-li řízení před správním orgánem a soudem kvalifikovat z pohledu aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy jako „jedno“ řízení o jednom a témže nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2577/2016).
14. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy: „Každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků, anebo v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.“
15. Odvolací soud dospěl ke správnému závěru, že přestupkové řízení není řízením, v němž by ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy šlo o nárok soukromoprávní povahy. Opomněl však, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy obsahuje též trestněprávní větev. Jelikož se nezabýval tím, zda přestupkové řízení lze posoudit ve smyslu daného článku jako řízení trestní, je v tomto ohledu jeho rozhodnutí neúplným, a tudíž nesprávným.
16. Jak správně namítá dovolatelka, Nejvyšší soud se danou otázkou již zabýval v rozsudku ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1273/2016. Uvedl: „Aplikovatelností čl. 6 Úmluvy na přestupková řízení podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, se zabýval ESLP již ve věci L. proti Slovensku, č. 26138/95, rozsudek ESLP ze dne 2. 9. 1998, a ve věci K. proti Slovensku, č. 27061/95, rozsudek ESLP ze dne 2. 9. 1998, ve kterých dospěl k závěru, že čl. 6 Úmluvy se na ně vztahuje. Ve vnitrostátním právu sice není delikt, pro který přestupkové řízení probíhá, označen za trestný čin. To však není samo o sobě rozhodující pro závěr, že nejde o ‚trestní obvinění‘ ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jak je výše vysvětleno. Je třeba vzít dále do úvahy, že právní normy obsahující skutkové podstaty přestupků jsou adresovány všem občanům, nikoli pouze omezené skupině se zvláštním postavením. Pokud by nakonec došlo k uložení sankce za spáchaný přestupek, byla by zamýšlena jako trest s cílem odradit od dalšího páchání takových činů [k uvedenému srov. i Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář (online), 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 1687 s.]. Z uvedeného je zřejmé, že ve vztahu k osobě obviněné ze spáchání přestupku spadá přestupkové řízení do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který, mimo jiné, garantuje právo na jeho přiměřenou délku.“
17. Jelikož přestupkové řízení spadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy, jde ohledně práva na odčinění újmy způsobené nepřiměřenou délkou takového řízení o jediný nárok i v případě, kdy řízení částečně probíhalo před správními orgány a částečně před soudy. Dle výše citované judikatury má v tomto případě za žalovanou jednat Ministerstvo financí.
18. Domáhá-li se žalobce též odčinění újmy způsobené délkou řízení, jež probíhalo pouze před správním orgánem, je ohledně tohoto nároku dle §6 OdpŠk oprávněno za žalovanou jednat Ministerstvo dopravy. Jelikož v případě obou nároků je obecným soudem žalované Obvodní soud pro Prahu 1, je závěr soudu prvního stupně o jeho místní nepříslušnosti správným.
19. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud usnesení odvolacího soudu za nesprávné. Jelikož ve smyslu §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. dosavadní výsledky řízení ukazují, že další řízení před odvolacím soudem by bylo nadbytečným, neboť o otázce je možné rozhodnout přímo dovolacím soudem, přistoupil dovolací soud ke změně napadeného usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu