ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.454.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 454/2020-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci žalobce P. P. , narozeného XY, bytem XY, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 630/57, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 100/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2019, č. j. 18 Co 273/2019-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce (dále též „dovolatel“) se domáhal peněžitého zadostiučinění ve výši 300 000 Kč a uložení povinnosti zaslat písemnou omluvu v navrhovaném znění za nemajetkovou újmu, která mu měla být primárně způsobena nepřiměřeně dlouhým exekučním řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 596/2007, přičemž tato nemajetková újma měla být výrazně zvýšena tím, že šlo o exekuční řízení vedené nezákonně, bez existence vykonatelného exekučního titulu. Pro případ nepřiznání peněžité náhrady žalobce požadoval konstatování porušení práva v navrhovaném znění.
2. Níže uvedená rozhodnutí soudů ve věci jsou již druhá v pořadí, neboť předchozí byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1614/2016, ve znění opravného usnesení ze dne 19. 6. 2018, když Nejvyšší soud shledal jako nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, jestliže založil své zamítavé rozhodnutí ve vztahu k žalobcem uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení exekučního řízení na tom, že odškodnění žalobce jakoukoliv formou by se v daném případě jevilo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a v rozporu s dobrými mravy. Dále konstatoval, že předchozí řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže v žalobě ani později v řízení žalobce dostatečně srozumitelně a určitě neuvedl, zda požaduje zadostiučinění pouze za újmu vzniklou mu v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí nebo zda požadoval zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, přičemž platí, že se žalobce nemůže domáhat jednoho nároku na zadostiučinění z více důvodů (odpovědnostních titulů). Nejvyšší soud uložil pro další řízení soudu prvního stupně, aby vyjasnil, z jakého důvodu se žalobce domáhá peněžitého zadostiučinění.
3. Jak vyplývá z odůvodnění níže uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“), žalobce k výzvě soudu upřesnil žalobu tak, že požaduje za nepřiměřenou délku a průtahy v exekučním řízení přiměřené zadostiučinění ve výši 150 000 Kč, a za nezákonné rozhodnutí o nařízení exekuce (a její nezákonné vedení) náhradu taktéž ve výši 150 000 Kč, přičemž dle něj svědčí pro přiznání finanční částky dlouhý časový odstup od nezákonného zásahu a neochota žalované se omluvit.
4. Soud prvního stupně ve svém v pořadí druhém rozsudku ze dne 3. 4. 2019, č. j. 11 C 100/2014-169, konstatoval, že exekuce na majetek žalobce pro pohledávku 213 737 501,10 Kč s příslušenstvím v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 596/2007 byla zahájena na základě nezákonného rozhodnutí (výrok I), že délka řízení vedeného proti žalobci před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 596/2007 od 27. 4. 2007 do 3. 10. 2013 je nesprávným úředním postupem (výrok II), uložil žalované povinnost se žalobci ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tam specifikovaného znění (výrok III), zamítl žalobu, aby bylo konstatováno, že neoprávněně nařízenou a vedenou exekucí na majetek žalobce pro údajně vykonatelnou pohledávku 213 737 501,10 Kč s příslušenstvím v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 596/2007, aniž by existoval vykonatelný exekuční titul pro nařízení exekuce, jakož i nepřiměřenou délkou a průtahy v tomto řízení, bylo porušeno základní právo žalobce na ochranu soukromí a na informační sebeurčení, základní právo na ochranu vlastnictví a základní právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (výrok IV), zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost se žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným, otiskem úředního razítka opatřeným dopisem tam specifikovaného znění (výrok V), zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok VI), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII).
5. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby bylo konstatováno, že neoprávněně nařízenou a vedenou exekucí na majetek žalobce pro údajně vykonatelnou pohledávku ve výši 213 737 501,10 Kč s příslušenstvím v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 5 vedeném pod sp. zn. 14 Nc 596/2007, aniž by existoval vykonatelný exekuční titul pro nařízení exekuce, jakož i nepřiměřenou délkou a průtahy v tomto řízení, bylo porušeno základní právo žalobce na ochranu soukromí a na informační sebeurčení, základní právo na ochranu vlastnictví a základní právo na projednání věci v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů, zamítl žalobu, aby byla žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti uložena povinnost se žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným, otiskem úředního razítka opatřeným dopisem stanoveného znění, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 300 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1 500 Kč (výrok II).
6. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadl žalobce, zastoupený advokátkou, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a čl. XII zákona č. 287/2018 Sb. ), dále jen „o. s. ř“, jako nepřípustné odmítl.
7. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
8. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
9. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
11. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání ve vyřešení otázek hmotného a procesního práva, neboť se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
12. Podle dovolatele se jedná o řešení následujících otázek:
1) Zda soud rozhodující o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému nedůvodným vedením exekuce bez existence exekučního titulu, je vázán pravomocným rozhodnutím o zastavení exekuce nebo zda tuto pravomocně rozhodnutou otázku může znovu posuzovat, popřípadě přehodnotit sám? Odvolací soud se měl při řešení této otázky odchýlit od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1230/2003.
2) Zda je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nebo jenom k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti? Dle dovolatele mělo v tomto případě dojít k odchýlení od stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“).
3) Posouzení kritéria významu předmětu řízení pro poškozeného v situaci, kdy předmětem řízení zůstává rozhodování o příslušenství pohledávky v podobě vysokých nákladů řízení. Dovolatel má za to, že při řešení této otázky se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011.
4) Odvolací soud se měl také odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3731/2011, při řešení otázky, zda při odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. lze zamítnout žalobu na náhradu nemajetkové újmy s odkazem na dobré mravy.
13. Na vyřešení uvedených otázek však napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř. nezáviselo.
14. Důvodem zamítnutí žaloby byl závěr odvolacího soudu o neexistenci nemajetkové újmy (způsobené předmětnou exekucí) na straně žalobce, přičemž tento závěr učinil na podkladě dílčích skutkových zjištění o vědomosti žalobce o existenci splatných závazků, a to nejen vymáhané pohledávky, které není schopen uhradit, o neúspěšnosti dalších probíhajících exekucí, o nemajetnosti žalobce. Současně odvolací soud učinil závěr, že příčinou údajného extrémního stresu žalobce bylo jeho směnečné rukojemství, nikoliv exekuce vedená k jejímu vymožení. Nemajetkovou újmu žalobci přitom nemohl způsobit ani dílčí průtah, neboť žalobce v té době považoval exekuci za skončenou.
15. Uvedené závěry, pro zamítnutí žaloby odvolacím soudem rozhodující, nejsou dovolatelem předestřenými otázkami nijak zpochybňovány.
16. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 11. 2020
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu