ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.485.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 485/2020-112
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Moravská Energetika, s. r. o., IČO 26295555, se sídlem v Lelekovicích, Zahumení 307/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 347/2013, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, č. j. 53 Co 76/2017-91, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 3. 2017, č. j. 53 Co 76/2017-91, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2016, č. j. 12 C 347/2013-76, kterým soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků a zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který své rozhodnutí odůvodnil zjevnou bezúspěšností podaného dovolání, neboť s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo, je nepochybné, že požadavku žalobkyně nemůže být vyhověno a opravný prostředek by nemohl být úspěšný. Žalobkyně neodstranila po výzvě soudu prvního stupně v přiměřené lhůtě vady žaloby ze dne 18. 12. 2013 a žaloba byla následně jako neprojednatelná usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 12 C 347/2013-23, odmítnuta, přičemž odvolací soud usnesením ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 156/2016-74, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním doručeným soudu dne 12. 6. 2017 (č. l. 94), ve kterém mimo jiné opětovně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 1. 2020, č. j. 12 C 347/2013-109, žalobkyni vyzval, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání, na což žalobkyně nijak nereagovala.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatel fyzická osoba, která má právnické vzdělání [§241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem nebo notářem. Povinné zastoupení je tak zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř., jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Účastník občanského soudního řízení uplatňuje ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. právo svévolně tehdy, činí-li procesní úkony nikoliv v zájmu ochrany svých subjektivních práv, ale jen zlovolně (při vědomí, že tím svá práva neochrání a ani ochránit nechce) a se záměrem způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, popřípadě alespoň procesní obtíže. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska (k tomu dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2958/2013, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle §30 o. s. ř. pro to, aby žalobkyni byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když žalobkyně uplatňuje svou žalobou zřejmě bezúspěšně právo za situace, kdy žaloba neobsahuje ani základní náležitosti žaloby požadované §79 o. s. ř. spočívající zejména v uvedení skutkového vylíčení základu nároku a odůvodnění jeho výše. Žalobkyně ani přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 3. 4. 2014, č. j. 12 C 347/2013-9, v přiměřené lhůtě neodstranila vady žaloby, pouze v podání ze dne 18. 4. 2014 sdělila, že vedla spor o připojení k síti a soudy rozhodly v její neprospěch, aniž by blíže specifikovala, o jaké konkrétní soudní řízení se mělo jednat, které rozhodnutí žalobkyně napadá a jaký soud jej měl vydat. Z žaloby nebylo seznatelné, zdali žalobkyně požaduje náhradu škody či zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v jaké výši, přičemž až v doplnění ze dne 18. 4. 2014 uvedla, že žádá o náhradu značné (blíže nespecifikované) škody. Z výše uvedených důvodů byla žaloba následně jako neprojednatelná usnesením soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 12 C 347/2013-23, odmítnuta, přičemž odvolací soud v usnesení ze dne 30. 5. 2016, č. j. 53 Co 156/2016-74, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Věcnou správnost usnesení soudu prvního stupně ze dne 3. 12. 2014, č. j. 12 C 347/2013-23, nemohlo ovlivnit ani neustanovení zástupce z řad advokátů a osvobození od soudního poplatku, neboť o žádosti žalobkyně již bylo v řízení pravomocně rozhodnuto usnesením odvolacího soudu ze dne 23. 9. 2014, č. j. 53 Co 359/2014-19, kterým bylo potvrzeno zamítavé usnesení soudu prvního stupně ze dne 26. 5. 2014, č. j. 12 C 347/2013-13, a nebylo důvodu o opakovaných žádostech rozhodovat znovu, protože nedošlo ke změně poměrů rozhodných pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků. Závěr soudů obou stupňů je proto správný a dovolací soud se s ním ztotožňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013).
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalobkyně nesplňuje předpoklady podle §30 o. s. ř. ve spojení s §138 odst. 1 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač k tomu byla vyzvána, Nejvyšší soud podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu