ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.514.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 514/2020-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobce Z. K. , nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Naděždou Zetkovou, advokátkou se sídlem ve Vidči 509, proti žalovanému M. V. , nar. XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o zaplacení 3 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 113 C 31/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6.2019, č. j. 56 Co 84/2019-24, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 7. 12. 2018 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 100 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí jako soudu prvního stupně ze dne 29. 1. 2019, č. j. 113 C 31/2018-12, kterým soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc místně příslušnému Okresnímu soudu v Ostravě.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Odvolací soud se neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu k postupu při přezkumu podmínek mezinárodní příslušnosti v režimu nařízení Evropského Parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), jestliže přihlédl ke všem skutečnostem uvedeným v žalobě a dostupným ve spisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5535/2015, uveřejněné pod číslem 94/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2207/17).
V této souvislosti nelze přehlédnout, že s tvrzením o tom, že žalovaný byl při uzavírání smlouvy spotřebitelem, přichází žalovaný nepřípustně až v dovolání (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Z toho důvodu nemůže žádná z dovolacích otázek (zda je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky ve sporu o peněžité plnění z půjčky vůči žalovanému jako spotřebiteli, který měl v den zahájení řízení bydliště mimo území České republiky; a zda je soud povinen při posouzení mezinárodní příslušnosti soudů České republiky zkoumat, zda jde o spotřebitelský spor či nikoliv) přípustnost dovolání založit, neboť na nich rozhodnutí odvolacího soudu nestojí (odvolací soud na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu