ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.78.2020.1
sp. zn. 30 Cdo 78/2020-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Metrostav Vackov, a. s., IČO 25641182, se sídlem v Praze 8, Koželužská 2450/4, zastoupené JUDr. Ondřejem Trubačem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, se sídlem v Praze 1, Těšnov 65/17, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 11 339 329 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 127/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2019, č. j. 28 Co 163/2019-67, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 7. 2019, č. j. 28 Co 163/2019-67, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 2. 2019, č. j. 15 C 127/2017-59, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně žalobou uplatňuje nárok na náhradu škody, která jí měla být způsobena nuceným pozastavením stavebních prací na developerském projektu – bytovém komplexu Na Vackově v důsledku vydání rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 12. 2012, č. j. PÚ 112/12, které bylo následně zrušeno.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 2. 2019, č. j. 15 C 127/2017-59, odmítl podání ze dne 2. 8. 2017 (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech řízení částku 300 Kč (výrok II).
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nedoplnila žalobu dle výzvy soudu, když tak učinila neurčitým způsobem s pouhým odkazem na listinné důkazy a podání žalobkyně ze dne 2. 8. 2017 má tak podle soudu prvního stupně nadále nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat.
5. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. 15 C 127/2017-50, k doplnění skutkových tvrzení a důkazů ve vztahu k nákladům spojeným s vrácením bytových jednotek v roce 2013, nákladům za odložené prodeje, nákladům řízení a nákladům v důsledku pozastavení výstavby projektu 2. – 8. etapy projektu. Odvolací soud uvedl, že na uvedenou výzvu žalobkyně reagovala, opakovala svá tvrzení uvedená v podání ze dne 2. 8. 2017 ohledně jednotlivých nároků na náhradu škody a opět odkazovala na připojené listiny. Dále zdůraznil, že v odvolání žalobkyně krom jiného akcentovala, že soud prvního stupně měl ve věci podle §152 odst. 2 občanského soudního řádu vydat mezitímní rozsudek a rozhodnout o základu nároku a poté měl provádět rozsáhlé dokazování týkající se výše škody žalobkyně. Již z toho je podle odvolacího soudu zřejmé, že rovněž žalobkyně považuje vymezení požadované výše škody u jednotlivých nároků tak, jak je zatím uplatnila a prokazuje, za problematické a nedostatečné. Soud prvního stupně podle soudu odvolacího vedl žalobkyni správně k naprosto jednoznačné specifikaci jednotlivých nároků i z hlediska časového vymezení rovněž proto, že žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 18. 9. 2017 vznesla námitku promlčení jednotlivých požadovaných nároků na náhradu škody, kterou by se soud po zahájení musel zabývat primárně. Závěrem odvolací soud vyslovil, že nepostačují odkazy žalobkyně na listinné důkazy, jichž se dovolává, aniž by zároveň jednoznačně uvedla, jakým způsobem dospěla k jednotlivým částkám, které jako náhradu škody požaduje, neboť z připojených listin to podle odvolacího soudu nevyplývá.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, ve kterém uplatnila následující dovolací důvody.
7. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně podle žalobkyně zcela formalisticky vyhodnotil, že věcnému projednání žaloby brání to, že podle jeho názoru žalobkyně v žalobě dostatečně neuvedla, jak a kdy konkrétně vynaložila náklady, jejichž náhrady se žalobou domáhá. Z tohoto důvodu považuje žalobkyně procesní postup nalézacích soudů podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu v daném případě za nesprávný a usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího jako vadná. Přípustnost dovolání ohledně dané otázky spatřuje žalobkyně v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu, podle které je postup odmítnutí žaloby podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu namístě pouze v případech, kdy žalobu nelze objektivně věcně projednat. Žalobkyně uvádí, že se jedná o nejzazší řešení v dané věci poté, kdy soudy vyčerpaly veškeré možnosti, jak takovému postupu předejít a snažily se podání navrhovatele porozumět v maximální možné míře, k čemuž podle žalobkyně v projednávané věci nedošlo.
8. Žalobkyně dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť se odvolací soud v odůvodnění usnesení nikterak nevypořádal s odvolací námitkou žalobkyně, že ve výroku I usnesení soudu prvního stupně soud opomněl uvést, z jakého důvodu žalobu považuje za vadnou.
9. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
11. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud se proto dále zabýval přípustností dovolání.
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání je přípustné pro řešení otázky projednatelnosti žaloby, neboť při řešení uvedené otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
15. Dovolání je důvodné.
16. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení, nad rámec procesních otázek dále řešených, neshledal.
17. Obsahové náležitosti návrhu vymezuje §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§90 o. s. ř.), se nazývá žalobou.
18. Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odstavec 2).
19. Jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 315/2004, nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 2 o. s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem), a není tedy správné spojovat následky podle §43 odst. 2 o. s. ř., požadovaly-li soudy doplnění skutečností významných z hlediska hmotného práva, nikoli pro procesní stránku věci.
20. Podle odvolacího soudu žalobkyně dostatečně nespecifikovala, jaká škoda jí měla vzniknout. Neuvedla, jaké konkrétní náklady musela vynaložit, respektive neuvedla konkrétní očekávaný příjem, jehož nedosáhla, kdy přesně tyto konkrétní náklady vynaložila, respektive v jakém konkrétním období očekávaného příjmu nedosáhla. Žalobkyně dále podle odvolacího soudu nevyhověla výzvě soudu prvního stupně, podle které měla doložit či označit příslušné důkazy, jež specifikují konkrétní výši škody u každého uplatňovaného nároku a které prokazují vznik škody a konkrétní způsob a výpočet vzniklé škody, a že škoda vznikla přímo žalobkyni, která náklady zaplatila konkrétnímu subjektu.
21. Z obsahu žaloby a jejího doplnění ze dne 14. 12. 2018 podle Nejvyššího soudu ale vyplývá, že se žalobkyně domáhá náhrady škody ve výši 1 134 000 Kč, která představuje náklady spojené se čtyřmi byty v období od ukončení budoucích smluv o prodeji bytových jednotek v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí do jejich opětovného prodeje, přičemž tyto náklady představují úroky ve výši 956 196 Kč, náklady pro společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) ve výši 155 924 Kč a daň z nemovitosti ve výši 22 027 Kč. K tomu žalobkyně dále v doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2018 uvádí, že uvedené úroky jsou vypočteny jako počet dní od nabytí jednotky do prodeje krát úroková sazba, která byla stanovena na základě běžné úrokové sazby, za kterou jsou půjčovány peněžní prostředky v rámci společnosti Metrostav Development a. s., a také odpovídá úrokům od bank, které financují developerské projekty skupiny Metrostav. Z výpočtové tabulky (příloha č. 5 žaloby) pak vyplývá, za jaké období jsou úroky kalkulovány. K nákladům pro SVJ žalobkyně uvádí, že na základě vyúčtování SVJ za rok 2014 byl stanoven průměrný náklad na jednotku za jeden den a ten byl vynásoben počtem dní, po který byl držen až do doby opětovného prodeje. K dani z nemovitosti žalobkyně doložila bankovní výpisy, ze kterých vyplývá, že daň uhradila.
22. Dále z podání žalobkyně vyplývá, že požaduje náhradu škody ve výši 3 485 000 Kč, která představuje ušlý zisk ze zamýšleného prodeje bytových jednotek v tzv. alfarezidenci. S ohledem na vydání nezákonného rozhodnutí nebyly realizovány další prodeje bytů a čtyři budoucí kupní smlouvy byly dokonce ukončeny. V důsledku nezákonného rozhodnutí žalobkyně nerealizovala prodeje bytových jednotek, tyto zůstaly ve vlastnictví žalobkyně, která byla nucena nést dodatečné výdaje. Částka 3 485 000 Kč tedy zahrnuje úroky z pozdějších příjmů ve výši 3 076 000 Kč, náklady na neprodané jednotky ve výši 383 000 Kč a daň z nemovitosti ve výši 27 000 Kč. Stejně jako v předchozím případě žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 14. 12. 2018 specifikovala, jakým způsobem byly jednotlivé částky určeny, případně doložila jejich zaplacení bankovními výpisy.
23. Z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobkyně v občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jejího úkonu směřujícího k řádnému zahájení řízení, tedy žalobou, povinována není. Sama tato skutečnost k odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Z žalobních tvrzení přitom bez dalšího nevyplývá, že by taková záměna byla možná.
24. Z uvedeného tak plyne, že právní posouzení věci odvolacím soudem co do závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
25. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení naplnění podmínek pro odmítnutí žaloby nesprávné a tato nesprávnost se projevuje rovněž v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
26. Vzhledem k odstranění rozhodnutí soudu prvního stupně se není třeba zabývat namítanou vadou řízení.
27. V rámci projednání věci soud prvního stupně posoudí, zda na základě dosavadních žalobních tvrzení je možno o žalobě rozhodnout, případně žalobkyni vyzve k jejich doplnění postupem podle §118a odst. 1 o. s. ř.
28. Soudy jsou ve smyslu §243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu