ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.99.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 99/2018-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Hynka Zoubka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobců a) I. D. , nar. XY, bytem XY, b) L. N. , nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Bc. Štěpánem Štarhou, advokátem se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 11/2017, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2017, č. j. 68 Co 180/2017-102, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 20 C 11/2017-95, jímž byla zamítnuta žádost žalobců o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud jako soud dovolací podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Otázka, zda podání (žaloba), z něhož není zřejmé, čeho se žalobci domáhají, představuje zjevně bezúspěšné uplatňování práva, nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., neboť na řešení takto formulované právní otázky odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 27/2001). Odvolací soud své rozhodnutí založil (mimo jiné) na úvaze, že v žalobě nejsou uvedeny „základní skutkové okolnosti“, a proto nejsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce, což je řešení souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1507/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1374/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3028/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5788/2017).
Ani při řešení otázky zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva v souvislosti s „zcela nadsazenou a nereálnou“ výší žalované částky, se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, když uzavřel, že se v dané věci o zřejmou bezúspěšnost jedná, neboť požadovaná výše plnění (2x 7 000 000 Kč z titulu „nesprávně vedeného řízení“ o jiné žalobě žalobců proti státu) neodpovídá skutkovým tvrzením (žalobci nekonkretizují, v čem má spočívat nesprávný úřední postup v odkazovaném řízení, a nevymezují žádné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno). Judikatura dovolacího soudu již dospěla ke shodnému řešení, že o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva jde (i) tehdy, je-li dán zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem (je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 108/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016.
K obsahu dovolání (podání datovaného dne 19. 10. 2017, č. l. 104), v nichž dovolatelé vymezili důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka povinného zastoupení, dovolací soud v souladu s §241a odst. 5 o. s. ř. nepřihlížel.
Jelikož napadeným usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve věci samé skončeno již předtím, nerozhodoval Nejvyšší soud o nákladech dovolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu