ECLI:CZ:NS:2020:30.CDO.996.2020.1
30 Cdo 996,997/2020-349
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona ve věci nejasného podání žalobců a) M. V. , nar. XY, bytem XY, a b) K. V. , nar. XY, bytem XY, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 23 Nc 505/2016, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 19 Co 106/2019-229, a proti usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2019, č. j. 103 Co 26/2019-312, takto:
Dovolání žalobců se odmítají.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) je vedeno řízení o neúplném podání žalobců.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 2. 2018, č. j. 23 Nc 505/2016-103, zamítl žádost žalobce a) o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků pro dané řízení, žalobkyni b) přiznal osvobození od soudních poplatků a ustanovil jí zástupcem z řad advokátů Mgr. Bc. Ivanou Lehkoživovou, BA, advokátku, se sídlem Obecní 53, Svinaře.
K odvolání obou žalobců bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, č. j. 19 Co 106/2019-229 (dále jen „první usnesení odvolacího soudu“).
Navazujícím usnesením soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2019, č. j. 23 Nc 505/2016-235, bylo rozhodnuto o tom, že se žalobkyni b) odnímá osvobození od soudních poplatků přiznaného jí usnesením téhož soudu ze dne 12. 2. 2018, č. j. 23 Nc 505/2016-103, dále bylo rozhodnuto o zproštění povinnosti ustanovené zástupkyně – advokátky Mgr. Bc. Ivany Lehkoživové, BA – zastupovat žalobkyni b) a konečně též o tom, že žalobkyni b) se pro dané řízení zástupce z řad advokátů (nově) neustanovuje.
K odvolání obou žalobců bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2019, č. j. 103 Co 26/2019-312 (dále jen „druhé usnesení odvolacího soudu“), odvolání žalobce a) odmítnuto jako podané neoprávněnou osobou a k odvolání žalobkyně b) bylo napadené usnesení potvrzeno.
Obě usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláními (č. l. 247 a 316), která Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Žalobci napadli podanými dovoláními usnesení odvolacího soudu, proti nimž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Nejvyšší soud doplňuje, že za situace, kdy zákon nyní výslovně zapovídá možnost podání dovolání proti usnesení o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce a proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na osvobození od soudních poplatků, nelze prostřednictvím logického výkladu (tzv. argument a maiori ad minus) dospět k závěru o přípustnosti dovolání ani tam, kde se rozhoduje toliko o parciálních otázkách s (ne)ustanovením zástupce a (ne)osvobozením od soudních poplatků jen souvisejících.
Dovolání žalobce a) není přípustné ani proti druhému usnesení odvolacího soudu v té části, jímž bylo odmítnuto jeho odvolání jako podané neoprávněnou osobou.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Pokud tedy odvolací soud v pořadí druhým usnesením odmítl odvolání žalobce a), nemůže být v tomu odpovídajícím rozsahu proti uvedenému rozhodnutí dovolání přípustné, neboť proti němu bylo možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Jelikož dovolání obou žalobců není podle §238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat splnění podmínky povinného zastoupení žalobců (§241b odst. 2 o. s. ř.), ani se zabývat splněním dalších zákonem stanovených podmínek, za nichž lze dovolání věcně projednat.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Na soudu prvního stupně nyní je, aby podle §3 odst. 3 a §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, rozhodl
o poplatkové povinnosti podatelů za dovolací řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu