ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.100.2020.1
sp. zn. 30 Nd 100/2020-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně I. N., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlou Mazalovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Langrova 106/10, proti žalované X-TRADE s.r.o., identifikační číslo 26230127, se sídlem v Brně, Wanklova 64/9, zastoupené Mgr. Romanem Kezniklem, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 24/2020, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 24/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 27. 1. 2020 domáhá vyloučení věcí z exekuce. Exekuci provádí JUDr. Lukáš Jícha, soudní exekutor Exekutorského úřadu Přerov pod sp. zn. 203 Ex 31275/19. Soudní exekuce byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 6. 2006, pod sp. zn. 39 Nc 442/2006. Předmětem exekučního řízení je vymožení pohledávky nynější žalované (coby oprávněné) ve výši 21 900 000 Kč s příslušenstvím, a to za povinným T. N.. Soudní exekutor v rámci mobiliární exekuce sepsal v bydlišti žalobkyně dne 8. 12. 2019 blíže označené věci, o nichž žalobkyně tvrdí, že jsou jejím výlučným vlastnictvím. Jejímu návrhu na vyškrtnutí popsaných věcí ze soupisu nebylo vyhověno. Již v žalobě žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána namísto Obvodního soudu pro Prahu 5 k Okresnímu soudu v Šumperku, neboť žalobkyně má v obvodu posledně uvedeného soudu své bydliště a „taktéž svědci pocházejí z tohoto okresu“.
Žalovaná s přikázáním věci Okresnímu soudu v Šumperku nesouhlasila s tím, že trvá na tom, aby řízení proběhlo před Obvodním soudem pro Prahu 5. Argumenty uplatněné žalobkyní žalovaná neshledává za tak mimořádné, aby odůvodnily přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Podle žalované je naopak vhodné, aby věc projednal ten soud, který v dané věci nařídil soudní exekuci. K úvahám o hospodárnosti při výslechu svědků žalovaná oponovala, že takové výslechy se jí jeví jako nadbytečné, neboť žalobkyně k žalobě připojila i čestná prohlášení zamýšlených svědků.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodnímu soudu pro Prahu 5) a Okresnímu soudu v Šumperku, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné předpoklady pro to, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že Obvodní soud pro Prahu 5 je v dané věci soudem výlučně místně příslušným k projednání žaloby. Podle §88 písm. e) o. s. ř. totiž platí, že namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, je k řízení příslušný soud, u něhož je prováděn výkon rozhodnutí (soudní exekuce), jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí (soudní exekuce) nebo o rozhodnutí o pravosti, výši, skupině nebo pořadí pohledávek přihlášených k rozvrhu. Výlučná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou pro založení místní příslušnosti toho kterého soudu, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako každou jinou výjimku v právu - vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze zcela výjimečně a jen ze zvlášť závažných důvodů, které musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V projednávaném případě žalobkyně svůj návrh na delegaci věci odůvodňuje předpokladem, že sama má své „trvalé bydliště“ v Šumperku a že ve věci bude třeba vyslechnout svědky, kteří se zdržují v obvodu soudu, k němuž navrhuje věc delegovat. Tyto skutečnosti samy o sobě však nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. V této souvislosti je třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení, popřípadě svědek musí překonat mezi místem bydliště a sídlem místně příslušného soudu větší vzdálenost, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Kromě toho je možné provedení důkazu výslechem svědků řešit institutem dožádání u jiného soudu. Nejvyšší soud rovněž nepřehlédl, že dosud žádný z účastníků neučinil kvalifikovaný procesní návrh, aby byl vyslechnut konkrétní svědek. Proto lze uzavřít, že okolnosti, pro něž žalobkyně navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí; přihlédnout bylo třeba i k negativnímu stanovisku žalované.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2020
¨
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu