ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.135.2020.1
sp. zn. 30 Nd 135/2020-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobkyně AGRIWELL, s. r. o., IČO 28882202, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 256/34, zastoupené Mgr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti žalované BIO FARM ORGANIC PLUS LLC , reg. č. 40196140, se sídlem ve Vinnytsii, Pyrohova St. 37, Ukrajina, o určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o zaplacení částky 5 300 EUR s příslušenstvím, takto:
Žalobu AGRIWELL, s. r. o., o zaplacení částky 5 300 EUR s příslušenstvím projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu bylo dne 23. 3. 2020 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba o zaplacení částky 5 300 EUR s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 20. 9. 2019 kupní smlouvu č. 20190983 (dále jen „kupní smlouva“). Žalobkyně jakožto kupující zaplatila žalované jakožto prodávající zálohu za zboží ve výši 5 300 EUR. Žalovaná však zboží doposud nedodala a zálohu žalobkyni nevrátila, ačkoliv si strany v Dodatku č. 1 ze dne 16. 10. 2019 ujednaly výpověď kupní smlouvy s povinností vrátit zálohu ve výši 5 300 EUR převodem na bankovní účet žalobkyně do 5 bankovních dnů od podpisu tohoto dodatku.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 9.5 kupní smlouvy, kde si strany sjednaly, že pokud nebudou schopny spor vyřešit cestou jednání, rozhodne v takových sporech Obchodní soud v Praze v České republice. Žalobkyně (nepochybně vědoma si neexistence Obchodního soudu v Praze) dále uvedla, že místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení kupní smlouvy dovodit nelze, neboť žalovaná má sídlo v zahraničí, na území České republiky nemá žádný majetek ani organizační složku. Žalobkyně tak navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Strany si v čl. 9.5 kupní smlouvy v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis sjednaly, že pokud nebudou schopny spor vyřešit cestou jednání, rozhodne v takových sporech „Obchodní soud v Praze v České republice“. Nejvyšší soud si je vědom, že čl. 9.5 kupní smlouvy je nepřesný v tom, že označuje soud, jehož název neexistuje. Je z něj však zjevná vůle stran, aby byly jejich spory z kupní smlouvy řešeny před českými soudy, a tuto vůli je třeba respektovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3215/2016, bod 32).
Žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Ukrajině, která nemá v České republice organizační složku. Z kupní smlouvy ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by měla v České republice nějaký majetek.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu