ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.142.2020.1
sp. zn. 30 Nd 142/2020-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci manželky E. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené D. P., obecnou zmocněnkyní, bytem XY a manžela J. K. , narozeného XY, bytem XY, doručovací adresa XY, o společném návrhu manželů na rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 25/2020, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 25/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Olomouci.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku předložil Nejvyššímu soudu věc vedenou pod sp. zn. 18 C 25/2020, k rozhodnutí podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o tom, který soud věc projedná a rozhodne, neboť podmínky místní příslušnosti, podle nichž by bylo možné určit příslušný soud, chybějí nebo je nelze zjistit.
Manželé se svým společným návrhem doručeným k soudu dne 31. 1. 2020 a učiněným podle ustanovení §384 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) domáhají rozvodu manželství uzavřeného dne 14. 5. 2016 před Městským úřadem v Kroměříži. Oba manželé jsou státními příslušníky České republiky a mají své trvalé bydliště na území Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. platí, že jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
V předmětné věci se použije nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále „nařízení Brusel II bis“), a to i přesto, že Spojené Království Velké Británie a Severního Irska (dále již jen „Spojené království“ již členem evropského společenství v den zahájení řízení již nebylo. Je tomu tak proto, že i uvedené nařízení se podle čl. 67 odst. 1 písm. d) Dohody o vystoupení Spojeného království z Evropské unie použije nadále, a to až do uplynutí tzv. přechodného období (to je do 31. 12. 2020).
Článek 3 nařízení Brusel II bis stanoví, že ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy toho členského státu,
a) na jehož území
- mají manželé obvyklé bydliště, nebo
- měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, nebo
- má odpůrce bydliště, nebo
- v případě společného návrhu na zahájení řízení má alespoň jeden z manželů obvyklé bydliště, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, nebo
- má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, nebo, v případě Spojeného království a Irska, zde má "domicil";
b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé nebo, v případě Spojeného království a Irska, se jedná o zemi "domicilu" obou manželů.
V projednávané věci jsou oba manželé státními příslušníky České republiky, příslušnost soudů České republiky je tak založena podle ustanovení článku 3 nařízení Brusel II bis.
Podle ustanovení §383 z. ř. s. je pro řízení o rozvod manželství (výlučně) příslušný soud, v jehož obvodu mají nebo měli manželé poslední společné bydliště v České republice, bydlí-li v obvodu tohoto soudu alespoň jeden z manželů; není-li takového soudu, je příslušný obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení, a není-li ani takového soudu, obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale.
Manželé v projednávané věci měli poslední společné bydliště v České republice v Zábřehu (někdejší okres Šumperk). Ani jeden z manželů však již v obvodu Okresního soudu v Šumperku nebydlí. Není-li soudu, v jehož obvodu by měli manželé poslední společné bydliště a v jehož obvodu alespoň jeden z manželů dosud bydlí, je místně příslušným obecný soud manžela, který nepodal návrh na zahájení řízení. Jelikož oba manželé podali společný návrh na rozvod manželství, nelze toto pravidlo uplatnit.
Místně příslušným proto bude obecný soud manžela, který podal návrh na zahájení řízení. Ani jeden z manželů nemá v České republice obecný soud ve smyslu ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř., neboť ani jeden z manželů nemá své bydliště na území České republiky, ani se zde nezdržuje. Lze tedy uzavřít, že ačkoliv je pravomoc (mezinárodní příslušnost) soudů České republiky dána, nelze určit místně příslušný soud.
Nejvyšší soud, kterému byla věc postoupena poté, co Okresní soud v Šumperku vyslovil místní nepříslušnost podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. z výše vyložených důvodů tak, že věc vedenou u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 18 C 25/2020, projedná a rozhodne Okresní soud v Olomouci. Vzal přitom na zřetel, že oba manželé označili jako své doručovací adresy místa, jež se nalézají v obdobu působnosti Okresního soudu v Olomouci, kde má rovněž své bydliště obecná zmocněnkyně manželky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu