ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.165.2020.1
sp. zn. 30 Nd 165/2020-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona v právní věci oprávněné Vodafone Czech Republic a. s. , identifikační číslo osoby 257 88 001, se sídlem v Praze 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému Ľ. R. , narozenému XY, bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 457/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti dle §11 odst. 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 457/2020 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Exekučním návrhem se oprávněná prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město, domáhala exekučního vymožení pohledávky proti povinnému. Okresním soudem v Břeclavi bylo zjištěno, že povinný ve smlouvě s oprávněnou uvedl kontaktní adresu městského úřadu v Břeclavi. Současně bylo zjištěno, že se povinný v současné době zdržuje na Slovensku, kde i převzal exekuční titul.
Usnesením ze dne 24. 3. 2020, č. j. 53 EXE 457/2020-16, vyslovil Okresní soud v Břeclavi svou místní nepříslušnost a dle §105 odst. 2 ve spojení s §11 odst. 3 o. s. ř. přeložil věc k určení místní příslušnosti Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013, (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný nemá bydliště na území České republiky. Zda má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, nebylo exekučním soudem před pověřením exekutora zjišťováno. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2013 Nejvyšší soud vyslovil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., pro určení místní příslušnosti, rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011 či 32 Nd 80/2012) a to i s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Okresní soud v Břeclavi (§11 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 5. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu