ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.178.2020.1
sp. zn. 30 Nd 178/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v. v. i . , IČO 68378297, se sídlem v Praze 9, Prosecká 809/76, zastoupené Mgr. Lukášem Kohoutem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 837/11, proti žalované Gradel s. á. r. l. , IČO 2007243531799, se sídlem v Ellange, Z. A. E. Triangle Vert 6, Lucembursko, o určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu na odstranění vady věci, takto:
Žalobu na odstranění vady věci Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, v. v. i., projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu bylo dne 27. 4. 2020 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba na odstranění vady věci a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 28. 7. 2014 kupní smlouvu (dále jen „kupní smlouva“), ve které se žalovaná jakožto prodávající v čl. 5.4 zavázala k dodání DT generátoru specifikovaného v přílohách č. 1 a č. 3 kupní smlouvy (dále jen jako „DT generátor“) do místa plnění, uvedení DT generátoru do provozu a zaškolení pracovníků žalobkyně k obsluze DT generátoru. Dle čl. 7.1 kupní smlouvy byla žalovaná povinna dokončit instalaci DT generátoru v místě plnění a předat jej žalobkyni do 7 měsíců od uzavření kupní smlouvy, tj. do 28. 2. 2015. K dodání DT generátoru ze strany žalované ovšem došlo dle tvrzení žalobkyně až dne 6. 4. 2016, a to bez jeho uvedení do provozu. Následně byl DT generátor zaslán zpět žalované, neboť bylo nutné provést update systému. Žalovaná dne 15. 12. 2016 zaslala žalobkyni potvrzení o doručení DT generátoru k provedení opravy, v rámci kterého žalobkyni sdělila, že tato bude pravděpodobně provedena až na konci ledna 2017. Z podání žalobkyně vyplývá, že žalovaná DT generátor dopravila až v říjnu 2017, přičemž opět nebylo provedeno uvedení DT generátoru do provozu a na žádosti žalobkyně o provedení instalace bylo sděleno, že žalovaná přestala poskytovat služby v oboru týkajícího se DT generátoru a instalaci neprovedla. K instalaci došlo až v srpnu 2018 na náklady žalobkyně, přičemž v rámci instalace byla zjištěna vada DT generátoru spočívající v nedostatečné úrovni vakua, což má za následek, že DT generátor v důsledku uvedené vady nemůže být žalobkyní řádně užíván. Zástupce žalované následně v e-mailu ze dne 23. 1. 2019 žalobkyni navrhl postup odstranění vady, a to opravu DT generátoru prostřednictvím třetí osoby, přičemž žalovaná ponese náklady spojené s odstraněním vady. K samotnému odstranění vady ze strany žalované ovšem dosud nedošlo.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena v čl. 17.3 kupní smlouvy (správně zřejmě čl. 17.5 – pozn. Nejvyššího soudu), kde si strany ujednaly, že jakékoli spory vzniklé z této kupní smlouvy budou řešeny před příslušnými soudy České republiky. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení kupní smlouvy však podle žalobkyně dovodit nelze, neboť žalovaná má sídlo v zahraničí, nemá zde umístěn závod či organizační složku a ani zde nemá majetek. Žalobkyně tak navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“, bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení §87 písm. c) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby, která je žalovanou, týká-li se spor této složky.
Strany si v čl. 17.5 kupní smlouvy sjednaly, že veškeré spory vzniklé na základě kupní smlouvy či ve spojitosti s ní budou řešeny u příslušných soudů v České republice. Žalovaná je právnickou osobou se sídlem v Lucembursku, která nemá v České republice organizační složku a z kupní smlouvy ani z tvrzení žalobkyně nevyplývá, že by žalovaná měla v České republice nějaký majetek.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., neboť věc patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 9, v jehož obvodu se nachází sídlo žalobkyně.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 7. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu