ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.236.2020.1
sp. zn. 30 Nd 236/2020-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Pavla Simona ve věci oprávněné American Express Services Europe Limited, se sídlem v Londýně, Belgrave House, 76 Buckingham Palace Road, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 2, proti povinnému K. V. , narozenému XY, posledně bytem XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 747/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 747/2020 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Mgr. David Vybíral, LL. M., soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 6, se sídlem v Praze 6, Vítězné náměstí 829/10, podal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 318 578,03 Kč s příslušenstvím, nákladů exekučního řízení a nákladů oprávněné, a to na základě exekučního titulu, kterým je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 10. 2019, č. j. 42 C 128/2019-43.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 3. 4. 2020, č. j. 65 EXE 747/2020-23, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc předkládá Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti chybí. V exekučním návrhu oprávněné je povinný označen bytem XY. Dotazem na Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky bylo zjištěno, že povinný pobýval na území České republiky jen krátkodobě, a to v době od 18. 3. do 27. 3. 2017, kdy byl ubytován na adrese XY, ubytování XY a v současné době není v evidencích cizineckého informačního systému hlášen k pobytu na území České republiky.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění účinném od 1. 1. 2013, (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný nemá bydliště na území České republiky. Zda má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, nebylo exekučním soudem před pověřením exekutora zjišťováno. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2013 Nejvyšší soud vyslovil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., pro určení místní příslušnosti, rozhodl Nejvyšší soud tak, že věc projedná a rozhodne ten soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno (srov. dále např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 347/2011, 4 Nd 392/2011 či 32 Nd 80/2012), a to i s ohledem na požadavek hospodárnosti řízení.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že za dané procesní situace je vhodné, aby v dané věci jednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 (§11 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu