ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.256.2020.1
sp. zn. 30 Nd 256/2020
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně Multitrans CZ Truck, s. r. o., IČO 27547035, se sídlem v Pardubicích, Jana Palacha 1590, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, proti žalované OILSPED Sp. z o. o., se sídlem ve Varšavě, Aleja Jana Pawla II 27, Polská republika, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro návrh na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 1 240 EUR s příslušenstvím, takto:
Návrh žalobkyně Multitrans CZ Truck, s. r. o., na vydání platebního rozkazu o zaplacení částky 1 240 EUR s příslušenstvím proti žalované OILSPED Sp. z o. o., projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byl dne 10. 6. 2020 doručen návrh na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky ve výši 1 240 EUR s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 10. 6. 2019 akceptací objednávky žalované č. ZL0371/06/19 ze dne 10. 6. 2019 smlouvu o přepravě nákladu z místa odeslání v XY do místa určení XY, Italská republika. Nakládka se měla uskutečnit dne 10. 6. 2019 a vykládka dne 12. 6. 2019, přičemž žalovaná se zavázala za přepravu nákladu uhradit žalobkyni částku 1 240 EUR. Žalobkyně přepravu uskutečnila dne 10. 6. 2019 až 12. 6. 2019 a sjednanou cenu ve výši 1 240 EUR žalované vyúčtovala fakturou č. 351900125 ze dne 18. 6. 2019 se splatností dne 18. 7. 2019. Žalovaná pohledávku ani po výzvě žalobkyně neuhradila.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dále jen „Úmluva“, neboť v České republice leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud určil, který soud věc projedná a rozhodne, respektive navrhla, aby věc projednal a rozhodl Okresní soud v Pardubicích, v jehož obvodu má sídlo právní zástupkyně žalobkyně.
Nejvyšší soud v prvé řadě zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou uvedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla přepravní smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v žalobkyní předložené věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se v případě předmětné zásilky (přepravované z České republiky do Italské republiky) nachází místo, kde byla zásilka převzata k přepravě, přičemž Česká republika i Italská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle §85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze proti zahraniční osobě podat žalobu (návrh na zahájení řízení) i u soudu, v jehož obvodu je v České republice umístěn její závod nebo organizační složka jejího závodu.
Žalovaná je právnická osoba se sídlem v Italské republice. Z obsahu spisu nevyplývá a Nejvyššímu soudu není známo, že by v České republice byl umístěn její závod nebo organizační složka závodu nebo že by v České republice měla majetek. Žalovaná tedy v České republice nemá obecný soud, a místně příslušný soud tak nelze určit.
Nejvyšší soud dodává, že místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení zákona č. 99/1963 Sb. (srov. §84 až §89a o. s. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Okresní soud v Klatovech, v jehož obvodu se dle tvrzení žalobkyně nachází místo nakládky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu