ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.315.2019.1
sp. zn. 30 Nd 315/2019-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Bohumila Dvořáka v právní věci žalobkyně INTERSERVICE & Co., a. s., IČO 25277111, se sídlem v Praze 10, Dopravní 500/9, proti žalované OAS Bumažnaja fabrika Spartak, se sídlem ve Šklově – Mogilevské oblasti, Fabričnaja 26, Běloruská republika, o určení místní příslušnosti podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o určení neplatnosti ujednání, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu byla dne 17. 6. 2019 doručena žaloba o určení neplatnosti ujednání a současně žádost žalobkyně o určení, který soud věc projedná a rozhodne podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně uvedla, že s žalovanou uzavřela Smlouvu o výhradním zastoupení ve státech EU na dobu 25 let a také kontrakt č. 514-14 ze dne 2. 7. 2014 na dodávky produkce do České republiky. Žalovaná následně od Smlouvy o výhradním zastoupení odstoupila, přičemž toto odstoupení odůvodnila tím, že žalobkyně nezaplatila dodávky produkce žalované ze dne 24. 2. 2015 a 26. 2. 2015, kterou údajně objednala Division Europe v Dodatečném ujednání č. 5 ke kontraktu č. 514-14 ze dne 27. 10. 2014. Žalobkyně však uvedla, že došlo ke smluvení pouze čtyř dodatků ke kontraktu č. 514-14 ze dne 2. 7. 2014 a Dodatečné ujednání č. 5 ze dne 27. 10. 2014 označila za falzifikát. Plná moc, kterou žalovaná doložila jakožto důkaz platnosti ujednání, označila žalobkyně za padělek, který nikdy nevystavila, přičemž i v případě, že by ji vystavila, by byla neplatná, protože neodpovídala způsobu jednání, jež má žalobkyně zapsáno v obchodním rejstříku.
Žalobu o zaplacení 19 401,15 EUR vyplývající z nesplnění Dodatečného ujednání č. 5 ze dne 27. 10. 2014 řešil Ekonomický soud Mogilevské oblasti pod sp. zn. 50-11/2016, kdy v rozhodnutí ze dne 9. 11. 2016 rozhodl o zaplacení částky 19 401,15 EUR mimo jiné s odůvodněním, že žalobkyně vystupující v tomto sporu jakožto žalovaná nedoložila důkaz věcně příslušného soudu o určení neplatnosti ujednání plné moci, neboť Ekonomický soud Mogilevské oblasti nemohl podle běloruských procesních předpisů posuzovat platnost plné moci vystavené v českém státě.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně řádně neodůvodnila, proto byla Nejvyšším soudem dne 3. 9. 2019 vyzvána, aby svůj návrh na určení místně příslušného soudu doplnila o uvedení okolností, ze kterých dovozuje splnění podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů. Na výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 17. 9. 2019, kde však opět řádně neuvedla, ze kterých okolností dovozuje splnění podmínek mezinárodní příslušnosti českých soudů.
V posuzovaném případě není seznatelné splnění podmínky pravomoci českých soudů, proto nemohl Nejvyšší soud postupovat podle §11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Z toho důvodu je třeba vycházet z toho, že žaloba v této věci byla podána u Nejvyššího soudu. Podle ustanovení §9 odst. 1 o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný. Podle odstavce 6 uvedeného ustanovení v usnesení, jímž bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné v prvním stupni jiné soudy, než u kterých bylo řízení zahájeno, se rovněž uvede soud, jemuž bude věc postoupena k dalšímu řízení; ustanovení §105 tím není dotčeno.
Protože zvláštní předpis neurčuje, že ve věci, které se žaloba týká, rozhoduje Nejvyšší soud jako soud prvního stupně (§9 odst. 3 o. s. ř.), a předmět řízení zároveň nespadá ani do věcné příslušnosti krajských soudů jako soudů prvního stupně (§9 odst. 2 o. s. ř.), rozhodl Nejvyšší soud, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud zároveň rozhodl o tom, že věc bude postoupena k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 10, v jehož obvodu má sídlo žalobkyně. Uvedeným rozhodnutím však není předurčena místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10, ten může svou místní příslušnost zkoumat a rovněž účastníci mohou vznášet námitky jeho místní nepříslušnosti. Stejně tak bude na místně příslušném soudu, aby přezkoumal další podmínky řízení, zejména pravomoc českých soudů.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu