ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.426.2020.1
sp. zn. 30 Nd 426/2020-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Michaela Nipperta v právní věci oprávněné T-Mobile Czech Republic a.s. , identifikační číslo osoby 64949681, se sídlem v Praze 4, Tomíčkova 2144/1, zastoupené Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1518/2, proti povinnému R. S. , narozenému XY, toho času neznámého pobytu, posledně bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 1630/2020, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 1630/2020 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 10. 7. 2020, č. j. 33 EXE 1630/2020-18, rozhodl tak, že vyslovil svoji místní nepříslušnost a že věc bude po doručení usnesení oprávněné předložena Nejvyššímu soudu České republiky, který ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, určí místně příslušný soud, který věc projedná a rozhodne.
Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že exekučním návrhem ze dne 2. 7. 2020 se oprávněná prostřednictvím JUDr. et Mgr. Jiřího Leskovjana, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 4, domáhá exekučního vymožení své pohledávky ve výši 4 429,42 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. 11. 2019, č. j. 16 C 231/2019-35, a to pověřením uvedeného soudního exekutora jejím vedením ve smyslu §43 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Povinný R. S., narozený XY, má v exekučním návrhu uvedenu adresu XY. Lustrací v informačním systému základních registrů však bylo zjištěno, že jimi neprochází a neprochází ani Czechpointem. Dotazem na Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, bylo zjištěno, že povinný není v současné době veden v evidencích cizineckého informačního systému. Poslední hlášenou adresu měl v XY od 4. 3. 2019 do 5. 3. 2019.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle předchozí věty, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu platí, že nestanoví-li exekuční řád jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Je-li Nejvyššímu soudu věc předložena k postupu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. procesním soudem, který vyslovil svou místní nepříslušnost, pak Nejvyšší soud otázku, zda věc patří do pravomoci soudů České republiky, nezkoumá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu spisu vyplývá, že se soudu prvního stupně nepodařilo zjistit místo pobytu povinného na území České republiky. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci samotného provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z výše uvedeného vyplývá, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud s ohledem na zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení rozhodl tak, že jako soud příslušný k projednání a rozhodnutí předmětné věci určil Obvodní soud pro Prahu 5. Podle názoru Nejvyššího soudu zmíněná zásada v daném případě hovoří pro místní příslušnost soudu, u něhož již byl podán návrh na pověření a nařízení exekuce a zahájeno exekuční řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2020
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu