ECLI:CZ:NS:2020:30.ND.5.2020.1
sp. zn. 30 Nd 5/2020-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně VEGA Reality, s. r. o., IČO 28166892, se sídlem v Praze 2, Polská 1349/30, zastoupené JUDr. Janem Lukešem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 1007/20, proti žalovaným 1) R. H. S. A. A., nar. XY, a 2) Y. H. S. A. M., nar. XY, oběma bytem XY, Spojené arabské emiráty, o určení místní příslušnosti soudu podle §11 odst. 3 občanského soudního řádu pro žalobu o zaplacení částky 36 863,78 Kč s příslušenstvím, takto:
Žalobu VEGA Reality, s. r. o., o zaplacení částky 36 863,78 Kč s příslušenstvím projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Nejvyššímu soudu bylo dne 6. 1. 2020 doručeno podání žalobkyně označené jako žaloba o zaplacení částky 36 863,73 Kč s příslušenstvím a současně žádost žalobkyně o určení místně příslušného soudu pro rozhodnutí ve věci samé podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Z předložených listin vyplývá, že žalobkyně v postavení pronajímatelky a žalovaní v postavení nájemců uzavřeli dne 2. 7. 2015 nájemní smlouvu k bytu č. 8 nacházejícího se v 5. nadzemním podlaží budovy v ulici XY (dále jen „byt“). Nájemní smlouva byla upravena dodatkem č. 1 uzavřeným dne 30. 7. 2015, a dále dodatkem č. 2 a dodatkem č. 3. Po skončení nájmu bytu zůstala neuhrazená část nájemného za měsíc červenec roku 2018 ve výši 2 615,78 Kč. Dále byla žalobkyní zjištěna škoda v bytě, a to ve výši 60 213 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaní zavázali v souladu s čl. II odst. 6 nájemní smlouvy zaplatit žalobkyni depozit 25 965 Kč za účelem krytí jejích nároků, uvedené částky byly poníženy složeným depozitem. Zcela tak byla uhrazena zbývající část nájemného a část nároku na náhradu škody, avšak žalobkyně stále požaduje částku 36 863,78 Kč s příslušenstvím jako zbývající náhradu škody za poškození bytu.
Žádost o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. žalobkyně zdůvodnila tím, že pravomoc soudů České republiky je založena čl. 24 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“. Místní příslušnost konkrétního soudu podle ustanovení občanského soudního řádu však dovodit nelze. Žalobkyni není známo, že by žalovaní měli na území České republiky bydliště či majetek.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout.
Podle čl. 24 odst. 1 nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají výlučnou příslušnost pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází.
Pod uvedený článek spadají i řízení, jejichž předmětem je existence nájmu a výkladu ujednání nájemní smlouvy, trvání nájmu, předání nemovitosti, opravy či náhrady škody způsobené nájemcem, úhrady nájemného či dalších plateb spojených s nájmem (např. platby za vodu, plyn nebo elektřinu) a závazků pronajímatele či nájemce plynoucích z nájmu nemovitostí (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 15. 1. 1985, ve věci C-241/83, Erich Rösler proti Horstu Rottwinkelovi ).
Protože se předmětný byt nachází na území České republiky, je dána mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání žaloby v této věci.
Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou místní příslušnosti konkrétního soudu v České republice.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.
Podle ustanovení §85 odst. 1 o. s. ř. je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje.
Podle ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř. proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek.
Podle ustanovení §88 písm. b) o. s. ř. je namísto obecného soudu, popřípadě namísto soudu uvedeného v §85a, k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je nemovitá věc, týká-li se řízení práva k ní, není-li dána příslušnost podle písmene a).
Žalovaní jsou fyzickými osobami s bydlištěm v Spojených arabských emirátech. Ze spisu nevyplývá, že by se zdržovali na území České republiky nebo že by měli v České republice nějaký majetek. Na projednávaný případ se nevztahuje ani ustanovení §88 písm. b) o. s. ř., neboť příslušnost podle tohoto ustanovení je dána jen tehdy, jde-li v řízení o samotnou existenci práva k nemovitosti, jeho trvání a zánik, nikoliv pouze o práva a povinnosti z toho plynoucí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 1207/2005). Podle ustanovení občanského soudního řádu o místní příslušnosti tedy nelze určit obecný soud žalovaných.
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto určil, že žalobu projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 1, v jehož obvodu se nachází předmětná nemovitá věc.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu