ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1300.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 1300/2020-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Veronikou Andělou Nedbalovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Novodvorská 994/138, proti žalovanému M. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinem Boučkem, advokátem se sídlem Lochenice 200, o zaplacení částky 135 399 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 EC 353/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 12. 2013, č. j. 21 Co 87/2013-310, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 22. 1. 2014, č. j. 21 Co 87/2013-319, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 11. 2012, č. j. 20 EC 353/2010-223, zamítl žalobu o zaplacení částky 135.399 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V záhlavní označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni 135 399 Kč s příslušenstvím (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok). Doplňujícím usnesením rozhodl o nákladech řízení státu (výrok III.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dne 22. 4. 2014 dovolání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
V daném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí (rozsudek i doplňující usnesení) bylo soudem prvního stupně doručeno právnímu zástupci žalovaného prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky dne 14. 2. 2014 (ustanovení §45 odst. 2, §46 odst. 1, §47 odst. 1 a §158 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř., §17 odst. 4 zákona č. 200/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. tak v dané věci poslední den lhůty k podání dovolání připadl na pondělí 14. 4. 2014.
Bylo-li dovolání žalovaného podáno na podatelnu soudu osobně až dne 22. 4. 2014, stalo se tak zjevně po marném uplynutí dovolací lhůty, tedy opožděně. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (srov. ustanovení §243c odst. 3 o. s. ř., ve spojení s §218a o. s. ř.).
Podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. by žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, měl žalobkyni nahradit náklady dovolacího řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (jako insolvenčního soudu) ze dne 5. 2. 2020, č. j. KSHK 35 INS XY/celk. 3, které nabylo právní moci dne 21. 2. 2020, však bylo dlužníku (žalovanému) přiznáno osvobození od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Náklady řízení jsou, jakožto náklady spojené s jejím uplatněním, příslušenstvím pohledávky (§121 odst. 3. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 a §513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014). V řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení §147 a §148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození, tedy že tato pohledávka se stala naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 6. 2020
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu