ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.3097.2020.1
sp. zn. 32 Cdo 3097/2020-436
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně Sentencia, s. r. o. , se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Pod lipami 2559/37, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28224817, zastoupené Mgr. Milanem Vraspírem, advokátem se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, proti žalované SOLAR GLOBAL a. s. , se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Křižíkova 680/10b, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 28328451, zastoupené Mgr. Davidem Bukalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 586/7, o zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 29 C 214/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2020, č. j. 35 Co 42/2020-403, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 7. 2019, č. j. 29 C 214/2016-374, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 484 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok pod bodem I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II).
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní – v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání v tom, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí „při hodnocení dále uvedených právních otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi soustavně zdůrazňuje, že má-li předpoklad přípustnosti dovolání spočívat v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při řešení příslušných otázek odchýlit, nijak neoznačila.
Argumentaci, která by splňovala kritéria stanovená v §237 o. s. ř., nelze nalézt ani v ostatním obsahu dovolání.
Vytčený nedostatek obligatorních náležitostí dovolání nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání (srov. §243c odst. 1 větu první o. s. ř.).
Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též v části prvního výroku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak podle právní úpravy účinné od 30. 9. 2017, která je vzhledem k datu vydání napadeného rozsudku pro toto dovolací řízení rozhodná, je přípustnost dovolání ve vztahu k těmto výrokům podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. dílem jako vadné, dílem (ve vztahu k rozhodnutí o nákladech řízení) jako nepřípustné odmítl.
Dovolatelka podala rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud dovolání odmítl, nebude již o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodovat; rozhodnutím o dovolání se stal tento návrh bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 11. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu