ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.4050.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 4050/2019-420
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce R. M. , narozeného XY, zastoupeného Mgr. Karin Kropáčkovou, advokátkou, se sídlem v Mostě, J. Seiferta 2179/9, proti žalované Czech Coal Services a. s. , se sídlem v Mostě, V. Řezáče 315, PSČ 434 67, identifikační číslo osoby 27261824, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, o zaplacení částky 98 302,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 15 C 530/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 2. 2018, č. j. 17 Co 386/2007-350, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se pro dovolací řízení uplatní - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Dovolatel uvádí, že dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce posouzení námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy. Odkazuje přitom na rozhodnutí ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 45/2010, ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, a ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, v nichž Nejvyšší soud vysvětluje, jaké okolnosti je třeba brát při posouzení (ne)souladu námitky promlčení s dobrými mravy na zřetel.
Okolnosti daného případu, jimiž dovolatel v této souvislosti argumentuje, však odkazované ani jiné příslušné rozhodovací praxi dovolacího soudu neodpovídají. Oproti otázce, na jejímž řešení zakládá přípustnost dovolání, totiž zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že ohledně předmětné opravy nedošlo v důsledku absence ujednání o ceně k uzavření smlouvy, a prosazuje názor, že promlčecí doba začala běžet později, než dovodil odvolací soud. Taková argumentace by mohla mít význam při řešení otázky, zda se uplatněné právo promlčelo či nikoliv; pro řešení otázky, zda uplatnění námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, je bezcenná.
Zbývá dodat, že k dovolací argumentaci týkající se počátku běhu promlčecí lhůty dovolatel předpoklad přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř. ani podle obsahu nevymezil.
Se zřetelem na to nezbývá než uzavřít, že dovolateli se nezdařilo prostřednictvím uplatněné argumentace prosadit názor, že odvolací soud se při řešení otázky souladu námitky promlčení s dobrými mravy odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání v části směřující proti napadenému rozhodnutí ve výroku o věci samé, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., přípustné není.
Ve vztahu k výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je přípustnost dovolání podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. vyloučena.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu