ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.835.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 835/2019-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně OTE, a. s. , se sídlem v Praze 8, Karlín, Sokolovská 192/79, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 26463318, zastoupené Dr. Ing. Martinou Jankovskou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Varšavská 714/38, za účasti Lenzing Biocel Paskov a. s. , se sídlem v Paskově, Místecká 762, PSČ 739 21, identifikační číslo osoby 26420317, zastoupené JUDr. Markem Noskem, advokátem, se sídlem v Praze, Minská 774/6, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu o nahrazení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 84/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2018, č. j. 29 Co 313/2018-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit účastnici na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době, kdy bylo řízení zahájeno, se pro ně uplatní - v souladu s bodem 1 článku II, části první, přechodných ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu v potvrzujícím výroku o věci samé, jež může být přípustné pouze podle §237 o. s. ř., Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení „otázky nároku na úroky z prodlení z plateb podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů (konkrétně příspěvku k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla)“ a dovolání má za přípustné pro řešení „otázky postavení účastníků právního vztahu při poskytování podpory jako státní podpory aprobované Evropskou komisí, financované z veřejných prostředků v souladu s právem Evropské unie“, v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, jejíž posouzení vede k řešení otázky nároku na úrok z prodlení při úhradách plateb podpory výroby energie z obnovitelných zdrojů. Dovolatelka prosazuje názor, že jde o vztah veřejnoprávní, v němž nárok na úroky z prodlení v případě pozdní úhrady nároku nepřísluší.
Tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání není dán, neboť Nejvyšší soud dovolatelkou předestřené otázky již v mezidobí vyřešil, a to v rozsudku ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1264/2019 (veřejnosti dostupném na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm zformuloval a odůvodnil závěr, že vztah provozovatele regionální distribuční soustavy a výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů, týkající se úhrady zeleného bonusu a příspěvku k ceně elektřiny z vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (příspěvek KVET), není vztahem veřejnoprávním, který by neumožňoval požadovat úroky z prodlení.
V projednávané věci odvolací soud vyřešil vymezenou otázku hmotného práva shodně, od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se tedy - ve smyslu §237 o. s. ř. - neodchýlil. K tomu pak, aby takto vyřešenou právní otázku posoudil jinak (aby se od přijatého řešení odklonil), Nejvyšší soud neshledává důvod.
Přípustnost dovolání proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech soudního řízení, je vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 29. 9. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu