ECLI:CZ:NS:2020:32.ND.494.2019.1
sp. zn. 32 Nd 494/2019-264
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. Š., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalovaným 1) J. S. , adresa pro doručování XY, 2) V. H. , adresa pro doručování XY, oběma zastoupeným JUDr. Milošem Červinkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, 3) Š. H. , adresa pro doručování XY, zastoupenému Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, a 4) T. H. , narozenému XY, bytem XY, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 211/2013, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Řízení o návrhu žalobce ze dne 23. 9. 2019 na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 81/2016 a 1 Co 82/2016 se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2015, č. j. 36 C 211/2013-140, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 2. 2016, č. j. 36 C 211/2013-154, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá po žalovaných 1), 2) a 3) omluvy za tam specifikovaná jednání žalovaného 1) jako předsedy Městského soudu v Praze, žalované 2) jako místopředsedkyně Městského soudu v Praze a žalovaného 3) jako soudce Městského soudu v Praze (po opravě výroky I, II a III). Dále schválil smír uzavřený mezi žalobcem a žalovaným 4), kterým se žalovaný 4) omlouvá žalobci, že se neoprávněně seznámil s poštovní zásilkou tam specifikovanou určenou žalobci, a neschválil smír uzavřený mezi týmiž účastníky, obsahující omluvu žalovaného 4) žalobci za komentář při předání uvedené zásilky (po opravě výroky IV a V). Soud prvního stupně rozhodl též o náhradě nákladů řízení (po opravě výroky VI, VII, VIII a IX).
Proti všem výrokům tohoto rozsudku podal odvolání žalobce. Žalovaný 4) podal odvolání proti výrokům III a IV tohoto rozsudku (po opravě výroky IV a V) a též proti opravnému usnesení. Odvolací řízení jsou vedena u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 81/2016 a 1 Co 82/2016.
Podáním ze dne 27. 7. 2018 žalobce navrhl, aby z projednání a rozhodnutí věci byli vyloučeni všichni soudci občanskoprávního úseku Vrchního soudu v Praze a věc přikázána k projednání Vrchnímu soudu v Olomouci. Důvody vyloučení spatřoval v tom, že žalovaný 1) je soudcem a zároveň „zástupcem místopředsedy“ Vrchního soudu v Praze a neoprávněně zasahoval do správního řízení před Úřadem městské části Praha 2, jehož nebyl účastníkem a které bylo vedeno na návrh žalobce proti soudci J. K., přičemž není vyloučeno, že žalovaný 1) může (a bude) ovlivňovat i soudce v tomto řízení vedeném proti němu samotnému. S tímto návrhem souhlasil též žalovaný 4).
O tomto návrhu rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Nd 104/2019 tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 81/2016, 1 Co 82/2016 a že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze jako nepřípustné nepřihlíží. Nejvyšší soud vycházel z rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze účinného od 1. 3. 2019, podle kterého věci napadlé senátu 1 Co do 31. 12. 2017 projednává a rozhoduje senát 3 Co ve složení JUDr. Ivona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek, a podle kterého je žalovaný 1) soudcem Vrchního soudu v Praze působícím na úseku trestním a od 1. 1. 2019 je současně místopředsedou jmenovaného soudu na úseku trestním. Výše jmenovaní soudci se k námitce podjatosti vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k účastníkům, jejich zástupcům a k věci, jenž by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti, a uvedli, že se žalovaným 1) nejsou v žádném kontaktu (JUDr. Ivana Svobodová), příp. že jejich vztah k žalovanému 1) je vztahem výlučně kolegiálním (Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Roman Horáček, Ph.D., a JUDr. Jiří Macek). Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud s odkazem na svou předchozí judikaturu uzavřel, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávané věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, a dále dodal, že za vztah nepřekračující pracovně kolegiální rámec lze považovat i vztah soudce k jeho kolegovi, který je místopředsedou soudu, není-li pověřen řízením úseku, na kterém soudce působí. Uzavřel též, že z tvrzení žalobce o zasahování žalovaného 1) do správního řízení nelze dovodit, že by dotčení soudci byli náchylní k eventuelnímu ovlivňování a že by k němu mělo dojít. Důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř. proto neshledal. Námitku směřující proti dalším soudcům občanskoprávního úseku Vrchního soudu v Praze shledal za úkon, který není v řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), neboť požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu.
V podání ze dne 23. 9. 2019 žalobce opětovně vyjádřil názor, že Vrchní soud v Praze není soudem, který by bez důvodných pochybností mohl nestranně a nepodjatě rozhodovat o věci. Uvedl, že obecně nezpochybňuje nezávislost a nestrannost členů odvolacího senátu JUDr. Jiřího Macka, Mgr. Jiřího Čurdy, JUDr. Romana Horáčka, Ph.D., a JUDr. Yvony Svobodové. Zdůraznil, že o otázce jejich případného vyloučení rozhodoval Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2019, č. j. 22 Nd 104/2019-229, avšak v mezidobí se žalovaný 1) stal místopředsedou Vrchního soudu v Praze a není již pouhým „zástupcem místopředsedy vrchního soudu“, a s poukazem na způsob řešení podnětu Spolku na podporu nezávislé justice v ČR Šalamoun ze dne 29. 3. 2019 k podání kárného návrhu na předsedu senátu (trestního úseku) Vrchního soudu v Praze J. L. předsedou Vrchního soudu v Praze a žalovaným 1) vyjádřil přesvědčení, že žalovaný 1) „dál zneužívá úřední funkce soudního funkcionáře k tomu, aby kryl prohřešky podřízených soudců … a vytvářel si tak v řadách podřízených soudců jemu zavázané profesní přátele, kterým může být zatěžko rozhodovat nestranně a nepodjatě v případech, na které J. S. ukáže prstem … nota bene v takových, které se ho osobně týkají a ve kterých je on sám žalován pro svoje nemravné a/nebo nezákonné jednání“. Žalobce odkázal též na skutečnost, že v trestní věci soudce Vrchního soudu v Praze I. E. projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2019 Nejvyšší soud (usnesením ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 7 Td 29/2019) rozhodl o odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze pro řízení o opravných prostředcích a přikázal ji k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Soudci JUDr. Jiří Macek, JUDr. Yvona Svobodová, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., se k opětovně vznesené námitce podjatosti vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k věci, účastníkům a jejich zástupcům, jenž by zakládal pochybnosti o jejich nestrannosti, a že k osobě žalovaného 1) mají vztah výlučně kolegiální.
Jelikož byla Nejvyššímu soudu jako soudu nadřízenému předložena již opakovaná námitka podjatosti (ze dne 23. 9. 2019), bylo třeba nejprve posoudit, zda žalobce v této opakované námitce uplatnil stejné okolnosti, o nichž bylo Nejvyšším soudem již rozhodnuto, či zda uplatnil okolnosti jiné.
Byť v předchozí námitce podjatosti žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaný 1) vykonává funkci soudce a současně zástupce místopředsedy Vrchního soudu v Praze pro úsek trestního soudnictví, Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Nd 104/2019, vycházel ze stavu, který existoval v době jeho vydání, kdy žalovaný 1) kromě funkce soudce na trestním úseku již vykonával i funkci místopředsedy Vrchního soudu v Praze pro úsek trestního soudnictví (tyto funkce ostatně vykonává dosud, jak je zřejmé z rozvrhu práce jmenovaného soudu ve znění účinném od 2. 1. 2020). Námitka žalobce spočívající v tom, že je důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (relevantně pouze těch, kteří mají podle rozvrhu práce tohoto soudu věc projednat a rozhodnout), neboť žalovaný 1) vykonává funkci místopředsedy tohoto soudu pro úsek trestního soudnictví, což může ovlivnit soudce projednávající danou věc, tedy již byla posouzena v citovaném usnesení Nejvyššího soudu. Právě skutečnost, že žalovaný 1) vykonává funkci místopředsedy Vrchního soudu na jiném úseku soudu, na kterém nepůsobí soudci, jež mají tuto věc projednat a rozhodnout, a že tito soudci mají k žalovanému 1) vztah nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, byla podle odůvodnění citovaného usnesení rozhodující pro závěr, že není důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Nejvyšší soud tedy shledal, že okolnosti uplatněné v opakované námitce podjatosti již byly pravomocně projednány, a proto opětovná námitka podjatosti nemůže být znovu projednána pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 938/07, jež je veřejnosti dostupné na https://nalus.usoud.cz ). Nejvyšší soud proto řízení o návrhu žalobce ze dne 23. 9. 2019 na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 81/2016 a 1 Co 82/2016 zastavil.
Pro úplnost lze dodat, že odkaz žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2019, sp. zn. 7 Td 29/2019, nelze považovat za novou okolnost, v níž by žalobce spatřoval důvody pochybnosti o nepodjatosti soudců v projednávané věci, ale za vyjádření jeho právního názoru na posouzení otázky důvodných pochybností o nepodjatosti soudců. Tento odkaz je navíc nepřípadný. Skutkové okolnosti tam projednávané věci byly významně odlišné, neboť šlo o údajnou trestnou činnost soudce působícího na úseku trestního soudnictví Vrchního soudu v Praze (přímého kolegy z téhož úseku soudu), jež se měla být spáchána právě na půdě tohoto soudu, a též svědci ve věci byly činní právě u jmenovaného soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu