ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1182.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1182/2020-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce J. F., bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, nám. Svobody 77/12, proti žalovanému J. S. , místem podnikání XY(identifikační číslo osoby XY), zastoupenému JUDr. Miroslavem Moltašem, LL.M., advokátem se sídlem v Hustopečích, Dobrovského 56/7, o zaplacení 42.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 280/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. listopadu 2019, č. j. 21 Co 122/2019-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 42.000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že odstoupil od ústní smlouvy o dílo a požaduje vrácení plnění.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 21 Co 122/2019-99, potvrdil rozsudek ze dne 18. 3. 2019, č. j. 4 C 280/2017-71, kterým Okresní soud ve Znojmě zamítl žalobu o zaplacení 42.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle §241a odst. 2 o. s. ř.) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno; tuto otázku je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro jejich řešení nemůže být podle §237 o. s. ř. přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2893/2016). Takovými nejsou žalobcem formulované otázky 1) že „ nebyl doposud definován rozdíl mezi studnou, průzkumným vrtem a zkušebním vrtem po stránce fyzické nikoli právní “, 2) že „ nebyla doposud stanovena minimální vydatnost vodního přítoku do studny nebo vrtu jako minimální tak, aby bylo vrt nebo studnu rozumně a efektivně využívat k jejich účelu“, ani 3) že „nebyla doposud stanovena minimální doba trvání čerpací a stoupací zkoušky k nespornému prokázání množství a vydatnosti vodního zdroje – přítoku do studny nebo vrtu, aby bylo vrt nebo studnu rozumně a efektivně využívat k jejich účelu“. Nejde totiž o otázky hmotného nebo procesního práva.
Nadto nelze přehlížet, že žalobce v dovolání neuplatnil způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Právní závěr odvolacího soudu, že žalovanému (zhotoviteli) vznikl nárok na zaplacení ceny díla, neboť povinnosti z ústní smlouvy o dílo splnil, totiž zpochybňuje výhradně skutkovými námitkami. Odvolací soud totiž vyšel ze zjištění, že účastníci se dne 6. 2. 2016 ústně dohodli, žalovaný provede na pozemku žalobce zkušební (průzkumný) vrt za cenu 900 Kč za 1 m hloubky vrtu. Žalovaný virgulí vyhledal prameny, provedl vrt do hloubky 60 metrů a žalobce mu zaplatil sjednanou zálohu 42.000 Kč. V řízení nebylo zjištěno, že by odměna žalovaného byla podmíněna vydatností vrtu či zajištěním soběstačnosti spotřeby vody pro rodinný dům, jak prosazuje žalobce. Oproti tomu žalobce prosazuje, že si u žalovaného objednal zbudování studny, která bude dávat na základě měření nejméně 1600 až 2000 litrů vody za 24 hodin. Pomíjí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř.), nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu