ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1436.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 1436/2019-110
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce V. M., bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Kerestešim, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti žalované DOCAR, s.r.o., se sídlem v Nové Pace, Pražská 1670, identifikační číslo osoby 27517870, zastoupené JUDr. Ing. Rudolfem Coganem, Ph.D., advokátem se sídlem v Nové Pace, Pražská 617, o zaplacení 47 310 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 5 C 1/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2018, č. j. 25 Co 196/2018-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.320 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Ing. Rudolfa Cogana, Ph.D., advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 25 Co 196/2018-91, potvrdil rozsudek ze dne 12. 4. 2018, č. j. 5 C 1/2017-76, jímž Okresní soud v Jičíně zamítl žalobu o zaplacení 47 310 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení částky představující slevu z kupní ceny v souvislosti s vadou koupené věci (automobilu) spočívající v trhlině bloku motoru. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že dne 4. 12. 2015 uzavřela žalovaná jako prodávající s žalobcem jako kupujícím kupní smlouvu o prodeji osobního vozidla XY, rok výroby 2004, VIN XY za kupní cenu 159 000 Kč. Smlouva neobsahovala upozornění na vady předmětu koupě. Dopisem z 22. 2. 2016 žalobce sdělil žalované, že jím kontaktovaný servis u vozidla identifikoval vadné čerpadlo LPG (není předmětem řízení v projednávané věci) a prasklé těsnění pod hlavou, že odhad ceny opravy činí 60 000 až 65 000 Kč s tím, že žalovanou dříve nabízená částka 20 000 Kč nepostačuje, a že vzhledem k tomu, že se žalovaná odmítla se skutečným stavem vozidla v dotyčném servisu seznámit, rozhodl se žalobce vozidlo zprovoznit.
Podle odvolacího soudu žalobce neprokázal, že žalované umožnil uplatněné právo z vadného plnění posoudit a rozhodnout o něm [§2172 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s §19 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele].
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení. Námitka dovolatele, podle níž dopisem ze dne 22. 2. 2016 řádně vytknul vady, žalovaná však na jeho přípis nereagovala a reklamaci nevyřešila, má základ v polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že účastníci spolu uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil. Žalobce dopisem z 22. 2. 2016 žalované sdělil, že jím kontaktovaný servis u vozidla identifikoval vadné čerpadlo LPG a prasklé těsnění pod hlavou, že odhad ceny opravy činí 60 000 až 65 000 Kč, vytkl jí, že „ odmítla pozvání, aby se seznámila se skutečným stavem vozidla “, sdělil, že „ by na to nestačilo nabízených 20 000 Kč “ a oznámil, že „ se rozhodl vozidlo zprovoznit “. V dopise naznačené předchozí události (ohledně toho, že žalovaná „ odmítla pozvání, aby se seznámila se skutečným stavem vozidla “, nebo ohledně „ nabízených 20 000 Kč “), z nichž by bylo lze dovodit řádné uplatnění práva z odpovědnosti za vady vůči žalované, žalobce přes výzvu soudu nedoplnil. Z obsahu zmíněného dopisu vyplývající sdělení, že „ se rozhodl vozidlo zprovoznit “, odporuje jeho tvrzení, že řádně vytknul vady a že umožnil žalované, aby jeho reklamaci vyřídila. Zjištění, že žalobce si nechal vozidlo opravit, aniž by žalované umožnil reklamaci vyřídit, vyplývá krom zmíněného dopisu ze dne 22. 2. 2016 i z přípisu právního zástupce žalobce z 8. 8. 2016. Jde o skutkovou námitku. Posouzení otázky splnění povinnosti tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti žalobcem – kupujícím věci, jež má vady, odvolacím soudem je v souladu se závěry, jež vyplývají z ustálené soudní praxe reprezentované též v rozhodnutích, na něž dovolatel sám poukázal, podle kterých je na kupujícím, aby prokázal, že u prodávajícího své právo z odpovědnosti za vady koupené věci uplatnil a že prodávající měl možnost vadu posoudit a o reklamaci rozhodnout. Nelze proto přisvědčit žalobci, že reklamace vady (jednostranné právní jednání kupujícího) vyvolala zákonem sledované právní účinky, jestliže dopisem ze dne 22. 2. 2016 žalované oznámil vady vozidla a současně ji informoval, že opravu vozidla si provede na vlastní náklady sám, neboť kupující má povinnost vadu bez zbytečného odkladu oznámit prodávajícímu a předmět plnění mu předat nebo jej podle jeho pokynů uschovat nebo s ním jinak vhodně naložit tak, aby vada mohla být přezkoumána. Je pravdou, že prodávající se může s kupujícím domluvit i na jiném způsobu zkoumání předmětu koupě, nicméně mu musí být poskytnuta ze strany kupujícího součinnost v podobě umožnění o reklamaci rozhodnout.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nerespektoval závěry dovozené Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2694/2016 a ve stanovisku sp. zn. Cpj 40/82, pomíjí, že tyto na projednávanou věc nedopadají pro její skutkovou odlišnost. Zatímco ve věci sp. zn. 33 Cdo 2694/2016 kupující vadu věci prodávající vytkl a vyčkal na její vyjádření, kdy prodávající reagovala požadavkem na dopravení reklamované věci do jejího sídla, v projednávané věci odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru, že žalobce coby kupující neprokázal, že svůj nárok uplatnil u prodávající a že jí poskytl možnost notifikovanou vadu posoudit.
Pokud žalobce namítá, že jej soudy zatížily důkazním břemenem tvrzení a důkazů, ke kterým nebyl povinný, pak jednak přehlíží, že byl soudem prvního stupně vyzván k doplnění tvrzení ohledně skutečností týkajících se uplatnění nároku jím samým u žalované (nikoliv výlučně k prokázání poskytnutí součinnosti žalované), přičemž opomíjí základní zásadu sporného řízení, podle níž povinnost tvrdit a prokazovat rozhodné skutečnosti stíhá toho účastníka, jemuž je existence příslušné skutečnosti podle hmotného práva ku prospěchu. Domáhá-li se tedy žalobce po žalované plnění z titulu nároku z vadného plnění, pak je na něm, aby tvrdil a prokázal nejen skutečnosti umožňující závěr, že se tyto vady věci vyskytly v době dvaceti čtyř měsíců od jejího převzetí, nýbrž též takové okolnosti, z nichž lze dospět k závěru, že jako kupující svůj nárok u žalované řádně uplatnil, tedy, že bez zbytečného odkladu vytkl existenci vad a že žalované poskytl možnost je odstranit.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 6. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu