ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.1619.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 1619/2020-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce P. F. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovanému S. H., bytem XY, zastoupenému Mgr. Annou Marií Hrdina Landor, advokátkou se sídlem v Praze 4, Psohlavců 1501/51, o zaplacení 233.001,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 12 C 234/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2019, č. j. 25 Co 279/2019-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, č. j. 25 Co 279/2019-113, potvrdil rozsudek ze dne 10. 6. 2019, č. j. 12 C 234/2018-76, jímž Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) zamítl žalobu požadující, aby žalovaný žalobci zaplatil 233.001,60 Kč s 9 % úrokem z prodlení od 25. 9. 2018 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel dne 16. 6. 2015 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení zateplení domu č. p. XY v XY polystyrenem, natažení lepidla a perlinky, provedení štukové fasády, výměna parapetů oken, oprava okapů a nastavení hromosvodu. Cena prací byla stanovena částkou 186.700 Kč a měla být uhrazena tak, že po zhotovení poloviny kompletního díla žalobce žalovanému uhradí 1/3 ceny a zbytek doplatí po předání a převzetí díla; cenu materiálu měl hradit objednatel. Termín dokončení díla byl sjednán do 16. 8. 2015, pokud se strany nedohodnou jinak. Ve smlouvě byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,4% ze smluvní ceny díla za každý den prodlení, v případě zhotovitele při nedodržení konečného termínu dokončení a předání díla, a v případě objednatele při prodlení s placením faktury. Ještě před 16. 8. 2015 žalovaný žalobci sdělil, že nastoupil do zaměstnání, že nebude schopen do tohoto data dílo dokončit a nabídl mu, že bude-li s tím souhlasit, bude na díle pracovat v maximálním rozsahu svých možností a dílo dokončí co nejdříve. Žalobce takový návrh akceptoval, čemuž nasvědčuje zjištěný běh událostí, součinnost žalobce při provádění díla a e-mailová komunikace účastníků z doby od 21. 3. 2016 do června 2016, v níž účastníci řešili, kdy které práce v závislosti na počasí budou prováděny. Ujednání stran o novém termínu dokončení díla tedy odpovídá jejich chování a postoji. Dne 26. 2. 2016 žalovaný žalobce požádal o zaplacení 70.000 Kč (tj. zhruba 1/3 ceny) s tím, že dílo je již z více než poloviny hotové; protože mu žalobce požadovanou částku neuhradil, ačkoli to sliboval, práce na díle přerušil; dne 27. 7. 2016 od smlouvy odstoupil. V červnu 2016 žalobce žalovaného vyzval k dokončení díla, současně však pověřil třetí osobu, aby dílo dokončila; od smlouvy neodstoupil. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce nemá nárok na zaplacení žalované částky, neboť účastníci se dohodli na změně termínu dokončení díla, který žalovaný neporušil a nedostal se tudíž s dokončením díla do prodlení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud posoudil otázku vzniku a trvání prodlení dlužníka se splněním smluvní povinnosti a z toho plynoucího vzniku nároku věřitele na zaplacení smluvní pokuty v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3997/2017, v němž Nejvyšší soud dovodil, že není povinností věřitele vyzývat dlužníka ke splnění povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Soudům obou stupňů vytýká, že vycházely z nesprávně, resp. neúplně zjištěného skutkového stavu věci, jestliže uzavřely, že se účastníci dohodli na jiném termínu dokončení díla, než byl písemně sjednán. Oporu v provedeném dokazování nemají podle přesvědčení dovolatele ani závěry, že přenechal provedení díla třetí osobě, čímž zmařil, aby dílo dokončil žalovaný, že žalovanému nezaplatil splatnou část ceny díla (k tomu nebyly prováděny žádné důkazy) a že žalovaný smlouvu vypověděl, resp. že od smlouvy odstoupil (to žádný z účastníků ani netvrdil).
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Spojuje-li dovolatel přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na otázkách hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí jít o takové otázky, na nichž byl výrok rozsudku odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen. Otázka, zda je povinností věřitele vyzývat dlužníka ke splnění povinnosti zajištěné smluvní pokutou, při jejímž řešení se měl odvolací soud podle přesvědčení dovolatele odchýlit od závěrů dovozených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3997/2017, takovou otázkou není, protože na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá.
Právní závěr odvolacího soudu, že mu nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, dovolatel zpochybnil výhradně skutkovými námitkami. Oproti odvolacímu soudu, který uvěřil obrannému tvrzení žalovaného podpořenému e-mailovou korespondencí účastníků i listinným důkazem (spisem Obvodního soudu pro Prahu 5) a skutkově uzavřel, že se účastníci ústně dohodli na jiném termínu dokončení díla, než byl sjednán v písemné smlouvě o dílo, totiž prosazuje opak, tj. že se spolu s žalovaným na změně termínu dokončení díla nedohodli. Přehlíží přitom, že v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutkový stav, z něhož při právním posouzení věci vycházel odvolací soud, a jímž je dovolací soud vázán. Předloženou argumentací se tak dovolatel domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem, neboť uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z kterého vycházel odvolací soud.
Z toho, že žalobce na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v řízení provedených důkazů prosazuje odlišnou verzi skutku, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými závěry (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., se tak v posuzovaném případě nejedná.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu