ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2341.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2341/2020-159
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) J. K., bytem XY, a b) J. B., bytem XY, obou zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti žalované TopFly s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní třída 43, o zaplacení 16.212 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 39 C 139/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 53 Co 191/2019-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.516 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Nováka, advokáta.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 21. 12. 2018, č. j. 39 C 139/2017-95, uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku 16.212 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 12. 12. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2019, č. j. 53 Co 191/2019-141, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení státu potvrdil , ve výroku o nákladech řízení účastníků jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalobci jako zákazníci uzavřeli se žalovanou jako pořadatelkou dne 7. 7. 2016 smlouvu o zájezdu do Turecka, destinace (okres) Alanya, v termínu od 9. do 16. 7. 2019, s leteckou dopravou a rozsahem služeb ubytování v hotelu 3* v pokoji s jedním dvoulůžkem a dvěma přistýlkami a stravování formou all inclusive za cenu 30.920 Kč. Po příletu byli žalobci s dětmi ubytováni v hotelu Asel v destinaci (okrese) Kemer, který podle katalogu nabízel ubytování ve dvoulůžkových pokojích s jednou přistýlkou. Hned druhý den hotel reklamovali u delegátky s tím, že skutečnost neodpovídá smlouvou sjednané destinaci a zaplacenému počtu lůžek, v pokojích je nefunkční klimatizace a nebyla poskytnuta odpovídající úroveň stravování. Přítomná delegátka situaci řešila, nicméně nedokázala zajistit jiný vhodný hotel bez doplatku; nabídla setrvání v hotelu, jiný hotel s doplatkem 80 eur na osobu nebo jiný hotel vyšší kategorie s doplatkem 200 eur na osobu (jedno dítě zdarma). Žalobci zvolili hotel Elysee 4* v Alanyi, kam byli převezeni v den reklamace; na místě doplatili 600 €. Uvedený skutkový stav odvolací soud posoudil podle §2521 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dovodil, že žalovaná neposkytla plnění podle uzavřené smlouvy o zájezdu, žalobci vady zájezdu řádně reklamovali a povinností žalované bylo zajistit nápravu ve smyslu §2537 o. z. a nést s tím spojené náklady (§2539 o. z.). Žalobu na vrácení 600 € (16.212 Kč), které místo žalované žalobci doplatili, proto shledal opodstatněnou.
Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že „ svým postupem vyloučil, aby byla zjišťována příčinná souvislost mezi reklamovanými vadami a následky dalších navržených alternativ řešení předmětné reklamace“, čímž se podle jejího názoru při rozhodování odchýlil od rozsudku ze dne 5. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4845/2009, v němž se Nejvyšší soud vyjadřoval k oprávněnosti nároku na náhradu škody, resp. k příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody, staví svou dovolací argumentaci na otázce, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Rozsudek odvolacího soudu totiž není založen na právním posouzení nároku na náhradu škody, nýbrž na aplikaci §2539 o. z. Je proto nasnadě, že napadené rozhodnutí nemůže být se shora označeným rozhodnutím v rozporu.
Ani dovolací námitka, že žalovanou poskytnuté plnění neoslabovalo „hospodářský účel“ smlouvy, jímž je rekreace zákazníka, kterou žalovaná podpořila závěry dovozenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 1173/2005, které odvolací soud podle názoru dovolatelky nerespektoval, nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. Citovaný judikát totiž řešil skutkově i právně zcela odlišnou situaci (naplnění hospodářského účelu smlouvy ve vztahu k právu zákazníka na odstoupení od smlouvy ve smyslu §852h zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) a jeho závěry se tudíž v nyní posuzované věci neuplatní. Bylo-li zjištěno, že žalovaná poskytla žalobcům vadné plnění, nelze závěru odvolacího soudu o tom, že jim svědčí právo z odpovědnosti za vadné plnění, ničeho vytknout. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že skutkový základ sporu (že poskytnutý zájezd neodpovídal smluvnímu ujednání) nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem a stejně tak způsob ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně napadnout (§241a odst. 2 o. s. ř. a contrario ).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu