ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2437.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2437/2020-445
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce A. B. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou se sídlem ve Statenicích, Nad Vinicí 494, proti žalované ARCUS ENGINEERING CZECH, spol. s r. o. , se sídlem v Brně, Faměrovo náměstí 32, identifikační číslo 26888513, zastoupené JUDr. Robertem Mrázikem, advokátem se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 32/26, o zaplacení 65.000,- EUR s příslušenstvím a o 30.250,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 233 C 102/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2020, č. j. 44 Co 202/2019-401, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.972,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Alice Říhové, advokátky.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 10. 2018, č. j. 233 C 102/2015-315, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 65.000,- EUR s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a částku 30.250,- Kč; dále rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující uzavřel s žalovanou jako prodávající, dne 20. 7. 2015 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl kůň C. S., narozený 2. 6. 2006, životní číslo XY (dále jen „kůň“), za cenu 65.000,- EUR, která byla žalobcem uhrazena při podpisu kupní smlouvy. Žalovaná v kupní smlouvě žalobce ujistila o tom, že kůň je v bezvadném stavu. Ke stejnému závěru dospěla i P. V. při předkupním vyšetření koně, kdy byl žalobce ujištěn, že kůň je po zdravotní stránce vyhovující, přijatelný, bez nezvyklých nálezů, pouze na střelkových kostech jsou velmi drobné změny odpovídající věku a zátěži. O dobrém zdravotním stavu koně byl žalobce ujištěn i zaměstnancem žalované O. Z., který koně trénoval. V září 2015 byl kůň na žádost žalobce vyšetřen na klinice Pferdeklinik Tillysburg v Rakousku, při vyšetření kůň házel hlavou, byl nejezditelný, měl středně velký otok v oblasti levého metacarpu, vykazoval mírné kulhání. Klinikou byla stanovena diagnóza podezření na podotrochlózu a chronickou inzerční desmopatii v oblasti úponu šíjového svalu. Žalobce proto přípisem ze dne 2. 10. 2015 odstoupil od kupní smlouvy z důvodu podstatného porušení smluvních povinností; kůň byl prodáván ke sportovním účelům a podle prohlášení prodávajícího měl být v bezvadném zdravotním stavu, což vyšetření provedené v září 2015 vyvrátilo. Žalobce tak po žalované požadoval rovněž náklady spojené s ustájením koně a ošetřením kopyt. Znalec MVDr. Radomír Hynar v červnu 2016 po vyšetření koně a srovnání rentgenových snímků pořízených v Rakousku zjistil stejné změny na předních končetinách, neboť ze snímku je patrno, že došlo k výraznému rozšíření kanálků v kopytní kosti a navikulární kosti. Diagnóza byla potvrzena i znalkyní MVDr. Barborou Bezděkovou, Ph.D., která rovněž potvrdila, že na střelkové kosti, kopytním kloubu PHK, spěnkovém kloubu PHK, byly zjištěny abnormální změny. Klinika v Rakousku, MVDr. Hynar, i MVDr. Bezděková shodně uvedli, že tyto změny, zjištěné rentgenovým vyšetřením, byly s nejvyšší mírou jistoty dány již v době koupě koně. Jak MVDr. Hynar tak MVDr. Bezděková dospěli k závěru, že rentgenové snímky, které pořídila při nákupním vyšetření V., a ze kterých vycházela při posouzení koně, byly nečitelné, neprůkazné a nebyl proveden rentgen navikulární kosti. Z výše uvedeného vyplývá, že bylo prokázáno, že ujištění žalované o bezvadném zdravotním stavu koně v době koupě nebylo pravdivé. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud by byl skutečný zdravotní stav koně žalobci znám, tak by koně nekoupil, jelikož ho kupoval jako koně sportovního, určeného k parkurovému skákání, a podotrochlóza je degenerativní onemocnění, které jej omezuje ve vrcholné výkonnosti. Podle soudu prvního stupně tak došlo k podstatnému porušení smlouvy [§2002 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)], neboť žalovaná musela vědět, že v případě vědomosti žalobce při uzavírání kupní smlouvy o abnormálních změnách na končetinách koně a v oblasti úponu krčního vazu, by tento smlouvu neuzavřel. Žalobci po takto zjištěném faktickém zdravotním stavu koně náleželo právo odstoupit od smlouvy (§2106 o. z.). Žalobci rovněž v souladu s ustanovením §3005 o. z. náleží náhrada nákladů na ustájení koně za měsíce říjen, listopad a prosinec 2015 a kování koně a ošetření kopyt provedené v listopadu 2015 ve výši uplatněné v žalobě, když výši těchto nákladů žalobce řádně doložil.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č. j. 44 Co 202/2019-401, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Žalobce navrhl dovolání pro nepřípustnost odmítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Dovolací soud je vázán uplatněným dovolacím důvodem (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dovolacím soudem dosud vyřešena, a na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila.
Právní závěr odvolacího soudu o podstatném porušení smlouvy zpochybňuje žalovaná námitkami směřujícími proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Tyto námitky nevystihují dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Argumentuje-li dovolatelka nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z její skutkové verze), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že k podstatnému porušení smlouvy nedošlo.
Skutkový stav věci, k němuž dospěl hodnocením provedených důkazů odvolací soud, nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde.
Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nereflektoval její námitky o neprovedení jí navržených důkazů, nezpochybňuje žádný právní závěr, na němž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nýbrž namítá vady řízení, k nimž – pokud by jimi řízení skutečně trpělo – dovolací soud přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; tak tomu v posuzované věci není (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud její dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2020
JUDr. Václav Duda
předseda senátu