ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2481.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2481/2019-293
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně JUDr. Daniely Trávníčkové , advokátky se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, insolvenční správkyně majetkové podstaty dlužnice JR PROFIMAT cz s.r.o. v konkursu, se sídlem v Blansku, Pekařská 2174/38 (identifikační číslo 607 11 469), proti žalovanému R. J. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Václavem Kotkem, advokátem se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1929/10, o 97.772,58 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 33/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 1. 2019, č.j. 19 Co 141/2018-277, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud – mimo jiné – potvrdil rozsudek ze dne 13. 7. 2017, č.j. 46 C 33/2010-236, kterým Městský soud v Brně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 97.772,58 Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud po právní stránce uzavřel, že dlužnice jako zhotovitelka má nárok na přiměřenou cenu za provedení díla - zhotovení stavby chaty (§634 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“) a jako prodávající nárok na zaplacení dohodnuté ceny za generátor elektrického proudu (§588 obč. zák.).
Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu žalovaný napadl, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá, je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Ústní formou uzavřenou smlouvou se dlužnice (zhotovitelka) zavázala odstranit dřevěnou chatu z pozemku parc. č. XY v katastrálním území a obci L. a na stávajícím betonovém podkladu umístit novou stavbu. Montáž nové chaty začala 1. 11. 2006, zhotovitelka dílo kvalitně a řádně dokončila a předala a od května 2008 žalovaný chatu užívá. Cenu díla strany nesjednaly, ani ji neurčily odhadem; projektová dokumentace, kterou v květnu 2006 pro účely stavebního řízení zpracoval P. D., obsahovala pouze údaj o předpokládaných nákladech stavby (425.000 Kč). V posudku č. 25/2017 z 16. 3. 2017 znalec Ing. Petr Malotín určil cenu za zhotovení a montáž chaty částkou 522.954 Kč bez daně z přidané hodnoty (19%) a vyčíslil náklady na likvidaci původní chaty částkou 17.300 Kč bez daně z přidané hodnoty (19%). Protože žalovaný stavbu zálohoval částkou 565.000 Kč, činí doplatek ceny díla 77.902,26 Kč. Dlužnice a žalovaný se dále dohodli na tom, že po dokončení stavby převezme žalovaný za 19.871,38 Kč generátor elektrického proudu (elektrocentrálu), který dlužnice pro účely zhotovení díla koupila; žalovaný sjednanou cenu nezaplatil.
Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. Žalovaný zjevně uvedený předpoklad opomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na vlastní skutkové verzi, podle níž předáním projektové dokumentace P. D., zhotovitelce byla fakticky sjednána cena díla odhadem (§636 obč. zák.). Pokud – argumentuje dále dovolatel – nebyla schopna či ochotna za odhadnutou cenu dílo zhotovit, nemá na doplatek ceny nárok, protože jednala v rozporu s §12 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, rozhodném znění.
Tvrzením, že se odvolací soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, a že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nenapadá žalovaný žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K nim však – pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo – dovolací soud přihlíží pouze v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Dovolání není (objektivně) přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení (§238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.); bezcenné jsou proto dovolatelovy námitky nesprávnosti nákladového výroku napadeného rozsudku.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu