ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2522.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2522/2019-138
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce Společenství vlastníků jednotek v domě č. p. 994-998 , se sídlem v Mladé Boleslavi, Havlíčkova 998 (identifikační číslo 270 81 443), zastoupeného Mgr. Pavlem Motlem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Blahoslavova 197/14, proti žalovanému Státnímu fondu rozvoje bydlení , se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1896/46 (identifikační číslo 708 56 788), o 284.685 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 19/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, č. j. 22 Co 18/2019-107, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2019, č. j. 22 Co 18/2019-107, se mění tak, že se potvrzuje rozsudek ze dne 31. 8. 2018, č. j. 31 C 19/2018-89, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 284.685 Kč s 8,05% úroky z prodlení z 94.895 Kč od 20. 7. 2016 do zaplacení, z 94.895 Kč od 20. 1. 2017 do zaplacení a z 94.895 Kč od 20. 7. 2017 do zaplacení.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze 14. 12. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení dotace na úhradu úroků z úvěru v celkové výši 284.685 Kč (94.895 Kč s 8,05% úroky od 20. 7. 2016, 94.895 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 20. 1. 2017 a 94.895 Kč s 8,05% úroky z prodlení od 20. 7. 2017).
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 31. 8. 2018, č. j. 31 C 19/2018-89, žalobu zamítl a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 600 Kč. Podle soudu prvního stupně poskytla banka žalobci nový úvěr nejen na refinancování úvěru původního, ale i na úhradu sankce za jeho předčasné splacení, čímž žalobce ztratil nárok na výplatu části podpory splatné po datu předčasného splacení jistiny podporovaného úvěru (§7 odst. 2, věta druhá, nařízení vlády č. 299/2001 Sb., §8 odst. 2 nařízení vlády č. 468/2012 Sb.). Výpověď, kterou dotační smluvní vztah žalovaná ukončila, je proto platným právním úkonem (články IV bod 2 písm. d/, VIII bod 1 obchodních podmínek ze 17. 6. 2008).
Rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, č. j. 22 Co 18/2019-107, Městský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 284.685 Kč s 8,05% úroky z prodlení z 94.895 Kč od 20. 7. 2016, z 94.895 Kč od 20. 1. 2017 a z 94.895 Kč od 20. 7. 2017 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů přiznal žalobci 102.266,60 Kč. Odvolací soud – označiv ustanovení §7 odst. 2, větu druhou, nařízení vlády č. 299/2001 Sb. za „zbytečné a nerozumné pravidlo znemožňující hospodárné chování“ – vyložil přechodné ustanovení §8 odst. 2 nařízení vlády č. 468/2012 Sb. tak, že nově sjednaný úvěr je poskytnut k úhradě nesplacené části původního úvěru též tehdy, slouží-li (je-li sjednán) také k úhradě poplatku účtovaného bankou za umožnění předčasného splacení původního úvěru. Jinak vyjádřeno, nový úvěr poskytnutý ve výši nesplacené části původního úvěru a poplatku za jeho předčasné splacení je nutno považovat za úvěr poskytnutý pouze k úhradě nesplacené části původního úvěru. Výpověď žalovaného je proto neplatná a žalobce má právo na výplatu splatných částek dotace.
V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaný prosazuje, že výjimka formulovaná v přechodném ustanovení §8 odst. 2 nařízení vlády č. 468/2012 Sb. se na projednávaný případ nevztahuje, neboť druhý úvěr poskytla banka žalobci ve výši, která nekorespondovala s výší do té doby nesplacené části prvního (podporovaného) úvěru; nový úvěr byl poskytnut i na úhradu poplatku za předčasné splacení prvního úvěru (145.744,30 Kč). Finanční prostředky státu lze použít ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami na opravu a modernizaci bytů, bytových a rodinných domů. Jde o tzv. úrokovou dotaci, tj. státní podporu poskytovanou pouze k úrokům vztahujícím se k finančním prostředkům, které budou příjemcem úvěru využity k opravám či modernizaci. Žalobci byly druhým úvěrem poskytnuty také prostředky, které zjevně nebyly využity k opravám či modernizaci. Výše podpory stanovená ve smlouvě – i když výpočet vychází z veličin daných v době uzavření smlouvy – není fixní; je omezena výší skutečně placené úrokové sazby. Dojde-li v průběhu plnění smlouvy ke snížení úrokové sazby v rámci nově sjednaného úvěru, přiznaná podpora převýší skutečně placené úroky – což odporuje §1, §4 odst. 1, 4 a 7 nařízení vlády č. 299/2001 Sb. – a příjemci náleží pouze podpora maximálně ve výši skutečně placených úroků. Dojde-li v průběhu plnění smlouvy k tomu, že součástí jistiny nového úvěru je i poplatek za předčasné splacení původního úvěru, bude se výše skutečně placených úroků počítat z takto uměle navýšené jistiny a přiznanou podporu převýší. Není proto – argumentuje žalovaný – správný závěr odvolacího soudu, že nově sjednaný úvěr je v souladu s výjimkou §8 odst. 2 nařízení vlády č. 299/2001 Sb., slouží-li také k úhradě poplatku za předčasné splacení původního úvěru. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil, popřípadě zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (interpretace §8 odst. 2 nařízení vlády č. 468/2012 Sb.) a kterou žalovaný spolu s vymezením předpokladu přípustnosti dovolání řádně identifikoval (§237, §241a odst. 1, 2, 3 o. s. ř.), je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 211/2000 Sb., o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákonů č. 391/2002 Sb., č. 482/2004 Sb., č. 61/2005 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 71/2010 Sb., č. 239/2012 Sb., č. 276/2012 Sb., č. 111/2018 Sb. a č. 307/2018 Sb. (dále jen „zákon č. 211/2000 Sb.“), je účelem a veřejným posláním Státního fondu rozvoje bydlení (dále jen „fond“) podporovat rozvoj bydlení v České republice v souladu s koncepcí bytové politiky schválenou vládou České republiky a udržitelný rozvoj obcí, měst a regionů v souladu s veřejným zájmem. Finanční prostředky státu, se kterými fond hospodaří, lze použít – mimo jiné – ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami nebo pobočkami zahraničních bank fyzickým a právnickým osobám na výstavbu, pořízení, opravu a modernizaci bytů, bytových a rodinných domů (§3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 211/2000 Sb.).
Ustanovení §4 odst. 1 písm. a/ až d/ nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů, ve znění nařízení vlády č. 398/2002 Sb., č. 152/2004 Sb., č. 325/2006 Sb., č. 118/2009 Sb. a č. 310/2009 Sb. (dále jen „nařízení vlády č. 299/2001 Sb.“), upravuje způsob výpočtu podpory s tím, že horní hranicí peněžních prostředků přiznaných ke krytí části úroků z úvěru je vždy výše skutečně placené úrokové sazby příjemcem podpory [vyjádřeno matematickým modelem: a/ b = 2,5 pp pokud a, b/ b = 3 pp pokud a ˄ b, c/ b = 4 pp pokud a ˄ b ˄ c, d/ b = 4 pp pokud a ˄ d (b → výše bonusu v procentních bodech, pp → jednotka pro procentní bod, ˄ → logický operátor a současně konjunkce, tj. platí tehdy, když zároveň platí každý z výroků, popř. podmínek)]. Výše podpory se stanoví v závislosti na počáteční výši úvěru nebo jeho části, ke které se poskytuje podpora, úrokové sazbě sjednané při uzavření úvěrové smlouvy a teoretickém rozložení splátek vycházejícím z předpokladu pravidelných stejných měsíčních splátek zahrnujících jistinu a úrok od data uzavření úvěrové smlouvy do data splatnosti úvěru uvedeného v úvěrové smlouvě, nejvýše však po dobu 15 let (§4 odst. 4 nařízení vlády č. 299/2001 Sb.). Podle §5 odst. 1, věty druhé, nařízení vlády č. 299/2001 Sb. je podpora vyplácena od data nabytí účinnosti smlouvy o poskytnutí podpory postupně v pololetních splátkách do data splatnosti úvěru stanoveného ve smlouvě o úvěru, nejvýše však po dobu 15 let od data podání žádosti o podporu. Při navýšení úvěru nebo změnách rozložení splátek v období po uzavření smlouvy o poskytnutí podpory se její celková smluvně stanovená výše ani výše jednotlivých čerpání nemění (§5 odst. 6 nařízení vlády č. 299/2001 Sb.). Při předčasném splacení celé jistiny úvěru ztrácí příjemce podpory nárok na výplatu té části podpory, která by byla splatná po datu předčasného splacení celé jistiny úvěru (§7 odst. 2, věta druhá, nařízení vlády č. 299/2001 Sb.).
Nařízení vlády č. 299/2001 Sb. bylo zrušeno nařízením vlády č. 468/2012 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěrů poskytnutých právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů (dále jen „nařízení vlády č. 468/2012 Sb.“), které se stalo účinným 11. 1. 2013. Podle přechodného ustanovení se dosavadními právními předpisy řídí právní vztahy vzniklé za účinnosti nařízení vlády č. 299/2001 Sb., jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé (srov. §8 nařízení vlády č. 468/2012 Sb.). Ustanovení §8 nařízení vlády č. 468/2012 Sb. doplnila s účinností od 2. 9. 2013 o odstavec 2/ novela provedená nařízením vlády č. 269/2013 Sb. [ „Za předčasné splacení celé jistiny podle §7 odst. 2 nařízení vlády č. 299/2001 Sb. se nepovažuje refinancování úvěru poskytnutého bankou na opravy a modernizace domů, za předpokladu, že nově sjednaný úvěr je poskytnut pouze k úhradě nesplacené části úvěru, k němuž se podpora vztahuje. To platí i v případech refinancování úvěrů přede dnem nabytí účinnosti tohoto nařízení.“ ].
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel, je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Podle smlouvy o úvěru č. 2010/07/5030 z 19. 7. 2007 poskytla Československá obchodní banka a.s. (dále jen „ČSOB“) žalobci (dlužníku) 16.000.000 Kč za účelem rekonstrukce „bytového domu ve vlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek - bytů a nebytových prostor na adrese: Havlíčkova 994 - 998, Mladá Boleslav, zapsaného na listu vlastnictví č. XY vedeném v katastru nemovitostí u XY, katastrální pracoviště XY, katastrální území XY.“ V článku II bodu 1 smlouvy strany sjednaly, že „v období ode dne prvého čerpání úvěru do dne 19. 6. 2012 je úvěr úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 4,66% p.a.“. Dále dohodly: „Od následujícího dne bude úvěr úročen úrokovou sazbou ve výši sjednané … formou dodatku ke smlouvě, a to vždy před počátkem následujícího období fixace. Nedojde-li nejpozději pět pracovních dní před počátkem následujícího období fixace ke sjednání úrokové sazby formou dodatku ke smlouvě, bude úvěr v příslušném období fixace úročen úrokovou sazbou, která se skládá vždy z pětiletého úrokového SWAPu a marže ve výši 5% p.a.“. Žalovaný prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky a.s. (dále jen „ČZRB“) poskytl žalobci dotaci na úhradu úroků z úvěru ve výši 2.846.838 Kč, kterou se s výjimkou prvních dvou plateb zavázal zálohově vyplácet půlročně vždy v částce 94.895 Kč (smlouva o poskytnutí dotace na úhradu úroků k úvěrům na opravy a modernizace panelových domů č. 2007-4913-AP ze 17. 6. 2008). Součástí smlouvy o poskytnutí dotace byly Obchodní podmínky poskytování dotací k úvěrům na opravy a modernizace panelových domů ČZRB ze 17. 6. 2008 (dále jen „obchodní podmínky“). Podle článku IV bod 2 písm. d/ obchodních podmínek „klientovi nenáleží následující výplaty dotace poté, co byla plně splacena jistina úvěru, a to ode dne splacení úvěru. Záruční banka bez zbytečného odkladu písemně vyrozumí klienta o ukončení vyplácení dotace a důvodech pro ukončení vyplácení. Záruční banka je oprávněna z uvedených důvodů ukončit smlouvu o dotaci výpovědí. V případě, že klientovi byla vyplacena dotace, která mu již nenáleží, je povinen vrátit částku dotace, která mu nenáleží.“ Článek VIII bod 1 obchodních podmínek stanovil, že „záruční banka zašle klientovi písemnou výpověď bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla o důvodech pro výpověď. Záruční banka je povinna ve výpovědi uvést důvod výpovědi.“ Smlouvou o úvěru č. 0367/16/5654 z 16. 2. 2016 poskytla ČSOB žalobci účelový úvěr 11.013.800 Kč na refinancování stávajícího úvěru a na úhradu sankce za předčasné splacení úvěru již poskytnutého . Úvěr byl „v období ode dne prvého čerpání úvěru do dne předcházejícího dni konečné splatnosti úvěru“ úročen „fixní úrokovou sazbou ve výši 1,43% p.a.“ (článek II bod 1 smlouvy). Pohledávky – zůstatek jistiny a úroky – ze smlouvy o úvěru č. 2010/07/5030 žalobce uhradil 22. 2. 2016 (10.868.055,70 Kč) a dopisem z 10. 11. 2016 požádal o převedení dotace na úroky z nového úvěru. ČZRB dopisem z 13. 2. 2017 vypověděla smlouvu o poskytnutí dotace č. 2007-4913-AP ze 17. 6. 2008, neboť k refinancování úvěru došlo v rozporu s podmínkami nařízení vlády č. 468/2012 Sb. (jistina podporovaného úvěru byla zcela zaplacena a od 19. 7. 2016 banka nevyplácí splátky dotace).
Na právní vztah účastníků ze smlouvy č. 2007-4913-AP ze 17. 6. 2008, který je spjat s úvěrovou smlouvou č. 2010/07/5030 z 19. 7. 2007, se i po 10. 1. 2013 použije nařízení vlády č. 299/2001 Sb. Nařízení upravuje jediný případ kontinuálního vyplácení podpory k novému úvěru, dojde-li k převodu nebo přechodu vlastnictví domu nebo jednotky na jinou fyzickou nebo právnickou osobu, která převzala práva a závazky vyplývající ze smlouvy o poskytnutí podpory a splatila podporovaný úvěr novým úvěrem poskytnutým bankou (srov. §5 odst. 3, větu druhou, nařízení vlády č. 299/2001 Sb.). Pokud příjemce předčasně splatil jistinu podporovaného úvěru (aniž došlo ke změně vlastnictví domu nebo jednotky) a použil k tomu peněžní prostředky získané z nového úvěru, ztratil nárok na výplatu dosud nevyplacené části podpory (§7 odst. 2, věta druhá, nařízení vlády č. 299/2001 Sb.). Refinancování, tj. předčasné splacení původního úvěru, k němuž se vázala úroková dotace, úvěrem novým u stejného či jiného peněžního ústavu, nařízení vlády č. 299/2001 Sb. bez ohledu na to, že při akceptaci výhodnějších podmínek, zejména úrokové sazby, by vedlo k úspoře veřejných financí, vyloučilo. Účelem ustanovení §8 odst. 2 nařízení vlády č. 468/2012 Sb. bylo umožnit při nezměněných vlastnických poměrech k nemovitosti, na jejíž opravu (modernizaci) byl úvěr poskytnut, vyplácení podpory sjednané k původnímu úvěru v případě, kdy ho příjemce splatil novým úvěrem, pokud tento nový úvěr banka poskytla k úhradě nesplacené části podporovaného úvěru . Přitom musí být splněny další podmínky vyplývající z nařízení vlády č. 299/2001 Sb.: 1) podpora odpovídající snížení úroků z úvěru nepřekročí původně sjednanou výši a nadále bude vyplácena maximálně do výše skutečně placené nové úrokové sazby (§4), 2) podporovaná doba splatnosti nového úvěru spolu s dobou, po kterou byl podporován předchozí úvěr, nepřesáhne původní dohodnutou dobu, nejdéle 15 let od data podání žádosti o podporu (§5). O předčasné splacení jistiny úvěru s důsledky uvedenými v §7 odst. 2, větě druhé, nařízení vlády č. 299/2001 Sb. nejde, jestliže nově sjednaný úvěr banka poskytla pouze k úhradě nesplacené části úvěru, k němuž se podpora vztahuje. Pokud by tato podmínka nebyla splněna, podpora by – v rozporu s ustanovením §3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 211/2000 Sb. – sloužila ke splácení jistiny úvěru, stejně jako v případě, kdy výše podpory v procentních bodech by přesáhla skutečně placené úroky z nového úvěru sjednaného příjemcem s bankou. Při posuzování ekonomické výhodnosti refinancování musí příjemce dotace zvažovat, zda se zřetelem ke smluvním povinnostem, k nimž patří i zaplacení poplatku za předčasné splacení úvěru, sjedná nový úvěr s nižší úrokovou sazbou, účelem jehož poskytnutí smí být jen úhrada nesplacené části jistiny původního úvěru.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně, nepovažoval-li refinancování novým úvěrem poskytnutým nejen k úhradě nesplacené části podporovaného úvěru, ale i k úhradě sankčního poplatku, za předčasné splacení jistiny podle §7 odst. 2 nařízení vlády č. 299/2001 Sb., a jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (§243d odst. 1 písm. b/, §243f odst. 4 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů rozhodl dovolací soud podle §142 odst. 1, §151 odst. 1, 3, §224 odst. 1, 2 a §243c odst. 3 o. s. ř. Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal na náhradě nákladů celkem částku 1.200 Kč, a to za účast na jednání před soudem prvního stupně a odvolacím soudem, za vyjádření k žalobě a za podání dovolání (vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu