ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2649.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 2649/2020-397
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobců a) M. Š. a b) M. Š. , obou bytem XY, zastoupených JUDr. Zdenkem Poštulkou, advokátem se sídlem v České Třebové, U Javorky 976, proti žalovanému J. Š. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Blankou Všetičkovou, advokátkou se sídlem v Žamberku, ul. 28. října 640, o uložení povinnosti umožnit užívání nebytových prostor provozovny, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 146/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 6. 5. 2020, č. j. 27 Co 29/2020-356, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.267 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdenka Poštulky, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 11. 2019, č. j. 6 C 146/2017-315, uložil žalovanému povinnost „umožnit a zajistit žalobcům plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním provozovny skladových prostor pro masné výrobky umístěné v domě čp. XY v XY, která sestává z 8 provozních nebytových místností, a to podle smlouvy o výpůjčce ze dne 1. 1. 2017, spočívající v umožnění přístupu k uzávěru vody a vodoměru a přístupu do skladu obalového materiálu“. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 27 Co 29/2020-356, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné „pro řešení obecněji formulovaných práv a povinností půjčitele a vypůjčitele v §2193 a násl. občanského zákoníku, jež dosud nebyly v obdobných skutkových souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny“. Prosazuje, že obsah písemné smlouvy o výpůjčce nekoresponduje s tím, jaké prostory byly žalobcům reálně předány a určeny k jejich podnikání. Je přesvědčen, že žalobci jako vypůjčitelé hrubě porušili smlouvu o výpůjčce tím, že neudržovali předmět výpůjčky v řádném stavu, zanedbávali úklid, využívali část předmětu výpůjčky v rozporu se schválenou projektovou dokumentací a kolaudačními rozhodnutími, neumožňovali půjčiteli kontrolu předmětu výpůjčky, jsou nekomunikativní a opakovaně nedůvodně podávají trestní oznámení a oznámení o přestupku. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání namítli, že dovolatel brojí pouze proti správnosti skutkových zjištění a proti hodnocení důkazů. Závěr odvolacího soudu, že uplatněné důvody výpovědi nedosahují intenzity hrubého porušení smlouvy, považují za správný. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné a přiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaný sice napadá správnost právních závěrů odvolacího soudu, že smlouva o výpůjčce ze dne 1. 1. 2017 nezanikla výpovědí ze dne 30. 4. 2018, a že je povinen umožnit žalobcům užívání skladu obalového materiálu i zpřístupnit jim hlavní uzávěr vody a vodoměr, jeho dovolací námitky však ve skutečnosti nevystihují jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobci a rodiče žalovaného (dále též „původní vlastníci“) uzavřeli dne 1. 1. 2017 smlouvu o výpůjčce části domu čp. XY v obci XY (konkrétně 8 provozních nebytových prostor), který je součástí stavební parcely č. XY a parcely č. XY – zahrady, tj. nemovitostí zapsaných na LV č. XY pro obec a k. ú. XY (dále jen „nemovitosti“), a to na dobu do 31. 12. 2027. Žalobci předmět smlouvy o výpůjčce se souhlasem původních vlastníků na základě stavebního povolení zrekonstruovali a přestavěli; kolaudačním rozhodnutím vydaným dne 11. 9. 1998 Stavebním úřadem v Žamberku byl předmět výpůjčky povolen k užívání jako „přístavba a přestavba části rodinného domu na skladové prostory pro masné výrobky“. Smlouvou o výpůjčce původní vlastníci souhlasili s užíváním zrekonstruované části domu pro podnikání žalobců, přičemž žalobcům k podnikání sloužila i část označená jako sklad obalového materiálu (dříve garáž). Původní vlastníci se rovněž zavázali umožnit žalobcům přístup k hlavnímu uzávěru vody a k vodoměru. Možnost výpovědi byla dohodnuta pouze pro případ hrubého porušení uzavřené smlouvy. V květnu 2017 darovali původní vlastníci nemovitosti žalovanému, který o existenci smlouvy o výpůjčce věděl a znal její obsah. Písemností z 30. 4. 2018 žalovaný smlouvu o výpůjčce vypověděl z důvodu hrubého porušení jejího článku II odst. 1, podle něhož jsou vypůjčitelé povinni užívat skladové prostory výlučně v souladu s jejich běžným účelem, tj. ke skladování zboží a jsou povinni skladové prostory chránit před poškozením, ztrátou či zničením. Ve výčtu porušovaných povinností žalobce uvedl a) havarijní stav jímky odpadních vod, která je navíc vyvedena do zahrady vypůjčitele a nebyla schválena pro splašky žalobci zbudované toalety, b) poškozování příjezdové cesty k expedici, c) chybné umístění vývodů pro kondenzáty z mrazáků a chladicích boxů, které způsobuje podmáčení půdy a zdí domu, d) poničená klika od vrat expedice a světlo, e) poničení omítky nad vraty expedice, f) poškození příjezdové cesty neoprávněnou instalací parkovacího zámku, g) poškozování thují vysázených podél příjezdové cesty, h) neprovádění úklidu na rampě, i) šíření silného zápachu, j) neumožnění kontroly řádného užívání vypůjčených prostor, k) znemožňování přístupu k rozvodné skříni elektrické energie skladovanými paletami, l) znemožnění užívání přístupové cesty opakovaným parkováním vozidel zejména o víkendu a m) provedení stavebních úprav bez souhlasu žalovaného spočívajících ve zbudování toalety namísto výlevky a dále nevhodnost nahrazení této toalety mobilním WC. Co se týče důvodů, které žalovaný uplatnil ve výpovědi smlouvy ze dne 30. 4. 2018, soud zjistil následující. Jímka opatřená betonovými víky neprosakuje mimo betonové skruže a šetření přizvaného znalce vyznělo ve prospěch závěru o její vodotěsnosti. Příjezdová cesta k expedici je zpevněna zámkovou dlažbou, která odpovídá běžnému opotřebení; při skončení smlouvy mají žalobci povinnost uvést přístupovou cestu do původního stavu. Odvod kondenzátu je vyveden do bedýnky uvnitř chladírny, přičemž v blízkosti domu v zastřešené části byl povrch půdy výrazně mokrý, avšak zeď podmáčená nebyla. Zámek u vrat provozovny je funkční a v pořádku. Omítka nad expedicí nevykazuje poškození. Jedna thuje podél příjezdové cesty je poškozená ve spodní kmenové části a jedna je odříznutá. V blízkosti rozvodných skříní pro elektro nebyla shledána žádná překážka, která by bránila přístupu k nim. Hluk i zápach je přiměřený umístěnému provozu. V souvislosti se zbudováním WC nebyly prováděny žádné stavební úpravy, šlo pouze o výměnu sanitárního zařízení, k němuž žalobci přistoupili z podnětu žalovaného, který v listopadu 2017 inicioval kontrolu veterinární správy. K instalaci toalety namísto výlevky došlo s vědomím žalovaného, přičemž následné nahrazení této toalety mobilním WC a tvrzená nevhodnost jeho umístění v potravinářském provozu s předmětem výpůjčky nesouvisí. Smlouva žalovaného neopravňuje, aby kontroloval předmět výpůjčky; žalovaný nadto nesplňuje hygienické požadavky pro vstup do potravinářského provozu. Ze smlouvy nevyplývá žádné omezení v užívání přístupové cesty k parkování vozidel. V provozovně žalobců byly provedeny v letech 2017, 2018 a 2019 kontroly Krajskou veterinární správou, Státní veterinární správou pro Pardubický kraj, při nichž nebylo zjištěno porušení právních předpisů při podnikání. Vztahy účastníků jsou vážně narušené a účastníci vzájemně podávají trestní oznámení a další podněty správním orgánům. Žalobci nemají přístup k vodoměru a hlavnímu uzávěru vody a neužívají sklad obalového materiálu, jelikož je uzamčen. Na podkladě skutkových zjištění odvolací soud uzavřel, že žalovaný je smlouvou o výpůjčce vázán, a že žalobci se nedopustili hrubého porušení smlouvy, které by ho opravňovalo ji vypovědět.
Žalovaný svou dovolací argumentaci opírá o vlastní verzi skutkového stavu, že sklad obalového materiálu (dříve garáž) ve skutečnosti - oproti smluvnímu ujednání - nikdy nesloužil k podnikatelským účelům žalobců, nýbrž k ukládání soukromých věcí, a je nyní uzamčen, jelikož se v něm nacházejí soukromé věci rodičů žalovaného; na ní následně staví svůj právní závěr, že žalobcům nesvědčí právo přístupu ke skladu obalového materiálu. V rozporu se zjištěními odvolacího soudu, že žalobci nemají přístup k vodoměru a hlavnímu uzávěru vody, prosazuje, že nikdy neporušil svou povinnost umožnit žalobcům přístup k těmto zařízením (a že žalobci žádají klíče od soukromých prostor domu). Stejně tak nesouhlas s právním závěrem, že jím vytčené důvody výpovědi smlouvy nenaplňují intenzitu hrubého porušení smlouvy, žalovaný zakládá na vlastních skutkových tvrzeních o tom, jak si žalobci počínají při užívání předmětu výpůjčky, resp. jak při užívání nemovitostí porušují jeho práva i své povinnosti. Přehlíží, že skutkový základ sporu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný; je pro dovolací soud závazný a dovolací soud z něj vychází. Správnost (úplnost) skutkového stavu, jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Předloženou argumentací se žalovaný domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nezbývá než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 11. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu