ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2704.2019.3
sp. zn. 33 Cdo 2704/2019-1146
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Metal PRODEX, s. r. o. , se sídlem Plzeň, Lobzy, Republikánská 153/2, identifikační číslo osoby 626 22 510, zastoupené JUDr. Pavlem Stroleným, advokátem se sídlem Plzeň, Nárožní 547/14, proti žalovanému J. H. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem Praha 5, Petržílkova 2707/38, o zaplacení 588 613 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 35 C 247/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2019, č. j. 61 Co 365/2016-1042, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 6. 5. 2011, č. j. 35 C 247/2004-601, uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 649.610,90 Kč se specifikovaným příslušenstvím, zamítl žalobu na zaplacení 218.209 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 31. 10. 2012, č. j. 61 Co 355/2011-667, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň - město v pořadí druhým rozsudkem ze dne 11. 7. 2018, č. j. 35 C 247/2004-866, ve spojení s usnesením ze dne 17. 5. 2016, č. j. 35 C 247/2004-1005, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 675.800,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně z této částky jdoucím od 14. 6. 2005 do zaplacení, zamítl žalobu o zaplacení 192.019,40 Kč a úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 867.819,90 Kč jdoucím od 1. 1. 2004 do 13. 6. 2005 a úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 192.019,40 Kč jdoucím od 14. 6. 2005 do zaplacení, rozhodl o náhradě nákladů účastníků a státu.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 18. 1. 2019, č. j. 61 Co 365/2016-1042, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 588.613 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně z této částky od 14. 6. 2005 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení dalších 87.187,50 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 14. 6. 2005 do zaplacení (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III až VIII).
Odvolací soud po zopakování dokazování vyšel ze zjištění, že žalovaný si v průběhu roku 2003 u žalobkyně postupně objednával stavební úpravy na svém rodinném domě v XY; strany ústně dohodly předmět a rozsah díla, výše ceny díla dohodnuta nebyla. Žalovaný průběh provádění díla pravidelně kontroloval a o postupu prací byl veden stavební deník. Stavební práce byly dokončeny v srpnu 2003. Dne 29. 8. 2003 žalovaný vytkl vady díla, které žalobkyně v září odstranila. Po skončení díla žalobkyně (v prosinci 2003) vyfakturovala dodávku a montáž sedmi střešních oken a speciálních tašek Bramac, dodávku a montáž tepelné izolace střešní konstrukce, záklop a půdní schody, dodávku a montáž stavebních úprav, omítání zdí, parapety u okna, dodávku a montáž stavebních úprav – dostavbu komína, štukování zdí, sádrokarton, betonové podlahy, instalaci betonových skruží, dodávku tříděného písku pro zásyp a odvoz sutě na skládku; celkem požadovala 867.819,90 Kč včetně DPH. Dne 10. 6. 2004 žalovaný reklamoval vady díla (vady betonové mazaniny, kvalitu omítek, nedostatky tepelné izolace, zakončení fólií u komína a střešních oken, vadu vzniklou při osazení OSB desek, špatné ukotvení parapetů a hydroizolace balkonu) s požadavkem na slevu z ceny s tím, že je ochoten uhradit 458.585 Kč bez DPH.
Odvolací soud posoudil zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně jako zhotovitelka a žalovaný jako objednatel uzavřeli ústní formou několik smluv o dílo podle §631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), žalobkyně dílo provedla a dokončila, žalovaný je převzal. Protože si strany výši ceny díla nesjednaly, náleží zhotovitelce cena přiměřená ve smyslu §634 odst. 1 obč. zák., která byla vyčíslena znaleckým posudkem v částce 588.613 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu (s výjimkou jeho zamítavého výroku) napadl žalovaný včasným dovoláním, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Žalovaný uvedené zjevně přehlíží, neboť svou dovolací argumentaci zakládá výhradně na nesouhlasu se zjištěným skutkovým stavem věci, respektive nesouhlasí s hodnocením v řízení provedených důkazů, ústícím ve skutkový závěr, že účastníci projevili shodnou vůli směřující k uzavření několika smluv, jejichž předmětem bylo provedení stavebních úprav rodinného domu žalovaného v dojednaném rozsahu, že tyto úpravy byly provedeny a dokončeny a žalovaný je převzal. Svým vlastním hodnocením v řízení provedených důkazů dovolatel předkládá vlastní verzi skutkového stavu, že smluvní strany nesjednaly předmět a rozsah díla a že dílo nebylo řádně provedeno a dokončeno. Teprve na takto vybudovaném skutkovém podkladu staví vlastní právní argumentaci, že smlouvy trpěly neurčitostí a jsou tudíž neplatné ve smyslu §37 obč. zák., že žalobkyně závazek dílo dokončit a předat nesplnila a tudíž nemá nárok na úhradu ceny. Dovolatel ve skutečnosti napadá primárně skutková zjištění, nikoliv právní posouzení odvolacího soudu. Předestřená argumentace nevystihuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Otevřel-li žalovaný k dovolacímu přezkumu otázku „zohlednění vad díla a určení výše slevy“ a posouzení jím v řízení učiněné „kompenzační námitky“ odvolacím soudem, domáhá se revize otázek, u nichž nedostál své povinnosti uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti. Absence údaje o tom, v čem podle dovolatele spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit a jež znemožňuje dovolacímu soudu zabývat se dovolatelem vytýčenou problematikou. Navíc dovolatel i tuto svou argumentaci buduje na odlišném skutkovém závěru oproti tomu, k čemu dospěl odvolací soud, který vyšel ze zjištění, že žalovaný sice dne 10. 6. 2004 uplatnil reklamaci vad díla s požadavkem na slevu z ceny díla, neučinil však výslovný projev vůle - hmotněprávní úkon (právní jednání) vedoucí k započtení slevy z ceny díla oproti ceně díla, v jehož důsledku by zanikly pohledávky v rozsahu, ve kterém se vzájemně kryjí, přičemž nic takového neplyne ani z obsahu podání učiněného vůči soudu dne 2. 6. 2006. Dovolací soud nemá nic, co by tomuto závěru vytkl, jestliže v podání ze dne 2. 6. 2006 (č.l. 132 až 135 spisu) se žalovaný vyjadřuje k tvrzením žalobkyně a důkazům, které předložila při předchozím jednání, a doplňuje svá obranná tvrzení tak, že dne 10. 6. 2004 písemně reklamoval vady s tím, že „na jejich reklamaci trvá i nadále“, uvádí jejich výčet a výši slev, jež požadoval. Z obsahu dotyčného podání (§41 odst. 2 o. s. ř.) nevyplývá, že by žalobce jeho součástí učinil projev vůle směřující k započtení pohledávek.
Námitkami, že rozsudek odvolacího soudu je překvapivý, vnitřně rozporný a nepřezkoumatelný, žalovaný nenapadá žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí o věci založeno, ale vytýká soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě dovolací soud ovšem přihlíží jen v případě, jedná-li se o dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); tento předpoklad však v dané věci splněn není.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni, která by podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež bylo sepsáno advokátem, nelze považovat za účelně vynaložené. Právo na náhradu nákladů procesně úspěšného účastníka řízení ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. dopadá jen na takové jeho náklady, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Není rozumného důvodu, aby účastník dovolacího řízení, jehož dovolání bylo odmítnuto, hradil protistraně i jiné, než jen účelně vynaložené náklady. Sepis vyjádření k dovolání není účelně vynaloženým nákladem, neobsahuje-li polemiku s dovolatelem tvrzenými předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. či s vymezením důvodu dovolání podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř., ale pouze rekapituluje skutkovou podstatu sporu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu