ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2733.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2733/2019-299
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. L. , bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Veckem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Karla Maye 250, proti žalovanému J. B. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Miroslavem Koláčným, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dvořákova 2044/3, o 50.000 Kč a 2.700 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 30 C 185/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2019, č.j. 95 Co 227/2018-262, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.502 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Jiřího Vecka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 8. 2018, č.j. 30 C 185/2012-218, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 50.000 Kč s 7,75% úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do zaplacení a 2.700 EUR s 7,75% úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č.j. 95 Co 227/2018-262, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení 7,75% úroků z prodlení z částek 50.000 Kč a 2.700 EUR od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012, jinak je ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně má právo na požadované plnění, neboť žalovaný nesplnil závazek vrátit jí po uplynutí dohodnuté doby peněžní prostředky, které mu přenechala (§657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“). Žalobou ze 17. 8. 2012 uplatnila žalobkyně s důsledky plynoucími z §112 věty první obč. zák. právo na úroky z prodlení od 18. 5. 2012. Podáním z 5. 11. 2015 žalobní nárok rozšířila o úroky z prodlení za dobu od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012; v tomto rozsahu je však podle odvolacího soudu právo na příslušenství promlčeno (§100 odst. 1, §101 obč. zák.).
Dovolání, kterým žalovaný napadl – vyjma měnícího výroku o věci samé – rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o.s.ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud po opakování důkazů vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Žalobkyně 10. 5. 2006 poskytla žalovanému a svému synovi R. L., každému 50.000 Kč na vklad do základního kapitálu společnosti L & B COLOSEUM s.r.o. založené společenskou smlouvou z 3. 3. 2006. Částku 100.000 Kč, kterou vybrala ze svého účtu, obratem složila v Komerční bance a.s. pod jménem správce vkladu - žalovaného a podle jeho pokynů. Následně žalobkyně v červnu 2006 poskytla žalovanému na pořízení motorového vozidla částku 2.700 EUR. Účastníci se dohodli, že peněžní prostředky žalovaný vrátí nejpozději do 31. 12. 2010. Žalobou podanou 17. 8. 2012 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení jistin pohledávek s úroky z prodlení od 18. 5. 2012. Až podáním doručeným soudu prvního stupně 5. 11. 2015 uplatnila úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012. Změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o zákonný úrok z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012 připustil 20. 3. 2019 odvolací soud.
Názor dovolatele, podle něhož promlčení práva na část úroků z prodlení (od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012) má za následek i promlčení práva na úroky z prodlení od 18. 5. 2012 do zaplacení dluhu, je rozporný s tím, co Nejvyšší soud dovodil v rozsudcích z 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681 a 682/2006, z 23. 2. 2010, sp. zn. 29 Cdo 940/2009, z 10. 3. 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2010, a z 6. 1. 2014, sp. zn. 32 Cdo 3873/2012. Právo na úroky, i když jsou příslušenstvím pohledávky, je relativně samostatným právem, které věřitel může – ale také nemusí – uplatnit současně s jistinou dluhu. Promlčení práva na úroky z prodlení od 1. 1. 2011 do 17. 5. 2012 uplatněného změnou žaloby z 5. 11. 2015 nemůže mít za následek promlčení práva i na tu část úroků z prodlení (od 18. 5. 2012 do zaplacení), kterou žalobkyně řádně uplatnila v žalobě. Pokud se rozhodla uplatnit v žalobě právo na úroky z prodlení pouze v určité části, došlo tím fakticky k uplatnění práva na úroky z prodlení jako celku, a to od 18. 5. 2012 do zaplacení, tj. práva se samostatně plynoucí promlčecí dobou; jiné promlčecí době pak podléhalo právo na úroky z prodlení za jiné časové období uplatněné v průběhu řízení.
Zbylé námitky nemohou založit přípustnost dovolání, jelikož žalovaný zcela rezignoval na vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237, §241a odst. 2 o.s.ř.). Dovolatel je povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II ÚS 2716/13, a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14).
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl (§243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 1. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu