ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2822.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2822/2019-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Komerční stavby s. r. o., se sídlem Most, Růžová 1425, identifikační číslo osoby 273 48 148, zastoupené Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Praha 1, Vodičkova 709/33, proti žalovanému Společenství vlastníků XY č.p. XY v XY, se sídlemXY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Kadaň, Jana Švermy 1696, o zaplacení 987 180 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 46 C 335/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 2. 2019, č. j. 17 Co 146/2018-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, č. j. 46 C 335/2016-89, zastavil řízení pro částečné zpětvzetí žaloby ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení z částky 987 180 Kč za období od 1. 3. 2014 do 4. 7. 2016 (výrok I), žalobu o zaplacení částky 987 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 987 180 Kč od 5. 7. 2016 do zaplacení zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 2. 2019, č. j. 17 Co 146/2018-132, ve výrocích II a III rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobkyně v podaném dovolání předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, zda mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo v jiné než písemné formě. Odvolacímu soudu vytýká, že se předestřenou otázkou zabýval nedostatečně, neboť nevzal v úvahu, že žalovaný zaplatil zálohu a dokončené dílo převzal. Odkázala přitom na rozhodnutí ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2061/08, a ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 571/06, v nichž Ústavní soud zdůraznil nutnost upřednostnění skutečné vůle smluvních stran před formálním projevem vůle. Pokud předseda i místopředseda výboru žalovaného společenství akceptovali provádění díla subdodavatelem žalobkyně a dílo převzali, je podle žalobkyně nepochybné, že účastníci smlouvu o dílo uzavřeli minimálně konkludentním způsobem. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného společenství k vydání bezdůvodného obohacení, odkazujíc přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3630/2010. V této souvislosti připomíná, že soud prvního stupně nepoučil účastníky ve smyslu §118a o. s. ř. o tom, že na věc hodlá nahlížet jako na nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
Nejvyšší soud dovolání pojednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 a §211 o. s. ř.), jehož výsledkem jsou skutková zjištění rozhodná pro aplikaci právní normy, nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci spolu jednali o možném uzavření smlouvy o dílo, jež mělo spočívat v rekonstrukci výtahů včetně výtahových šachet, zateplení a rekonstrukci půdních prostor, rekonstrukci rozvodů topení a teplé vody a v rekonstrukci společných prostor; k uzavření smlouvy, a to ani ohledně byť jen části díla, nedošlo. Dodání a montáž tří výtahů TOV 350/1 provedla společnost ATOLO s. r. o., od níž žalovaná dílo převzala.
Námitky žalobkyně uplatněné v dovolání nesměřují primárně proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkového zjištění, že účastníci neprojevili shodnou vůli uzavřít smlouvu o dílo spočívající v dodání a montáži tří výtahů TOV 350/1, na jehož podkladě odvolací soud uzavřel, že účastníci neuzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu §2586 o. z. Dovolatelka uvedené zjevně přehlíží, neboť její námitky, že skutečná vůle účastníků vyjádřená tím, že „fakticky došlo k předání a převzetí díla“ a že „z dalšího chování stran je zřejmé, že strany provedené právní jednání považují za bezvadné“, směřovala k uzavření smlouvy o dílo „minimálně konkludentně“, nejsou zpochybněním právního posouzení věci odvolacím soudem. Dovolatelka prosazuje vlastní skutkovou verzi odlišnou od toho, co z provedených důkazů zjistily nalézací soudy. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit, je pro dovolací soud závazný. Namítá-li dovolatelka v tomto směru nesprávné právní posouzení věci, pak pouze tak, že pokud by odvolací soud vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci (z její skutkové verze, že k uzavření smlouvy o dílo mezi účastníky došlo), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že žalovaný nesplnil závazek zaplatit cenu díla.
Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá k dovolacímu přezkumu předestřená otázka pasivní věcné legitimace žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatelka zjevně přehlíží, že odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaný se na její úkor nijak neobohatil, jestliže dílo spočívající v dodání a montáži tří výtahů TOV 350/1 fakticky provedla společnost ATOLO s. r. o. Ustálená judikatura dovolacího soudu, reprezentovaná i dovolatelkou citovaným rozhodnutím (které použil též odvolací soud) je navíc jednotná v názoru, že jakkoliv lze správu SVJ chápat velmi široce, nelze z pouhého pojmu správy dovozovat odpovědnost správce vydat (nahradit) bezdůvodné obohacení získané vlastníky jím spravovaného majetku (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3281/2008 nebo ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 28 Cdo 728/2012).
Výtka, že soud prvního stupně účastníky nepoučil podle §118a o. s. ř. nesměřuje k vyřešení žádné otázky hmotného či procesního práva, ohledně níž by byl naplněn požadavek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka splněna není, je uvedená výtka bezcenná.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 věta první o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu