ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2831.2019.3
sp. zn. 33 Cdo 2831/2019-356
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. S. , bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164, proti žalovanému Z. S. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Šafránkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, o 219.560,33 Kč, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 16 C 125/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2019, č. j. 23 Co 70/2019-322, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.471 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Jana Šváry, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, č. j. 16 C 125/2017-267, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 219.560,33 Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Rozsudkem ze dne 9. 5. 2019, č. j. 23 Co 70/2019-322, Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobkyni přiznal částku 122.260 Kč, resp. 26.946,70 Kč. Odvolací soud uzavřel, že dlužník povinného (žalovaný) nevyplatil podle exekučního příkazu oprávněné (žalobkyni) pohledávku ve výši 219.560,33 Kč, která nezanikla započtením proti pohledávce žalovaného za povinným J. S. (§314a, §315 odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolání, kterým žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu nepodléhá (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ), je totožný s tím, který po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně.
Soudní exekutor JUDr. Ivo Luhan exekučním příkazem ze dne 26. 7. 2017, č. j. 099 EX 2167/17-19, přikázal oprávněné (žalobkyni) peněžitou pohledávku povinného J. S. za žalovaným (poddlužníkem) ve výši ⅓ z 658.681 Kč. Titulem přikázané pohledávky byl nárok na peněžité plnění vůči otci povinného V. S. z vypořádání pozůstalosti po matce A. S., zemřelé 28. 12. 2014, splatný do 16. 4. 2016. V. S. 6. 7. 2015 zemřel, aniž plnil, dluh ve výši 658.681 Kč se stal součástí pasiv pozůstalosti, za které odpovídají rovným dílem pozůstalí synové J., Z. a P. (usnesení Okresního soudu pro Prahu - západ ze dne 16. 4. 2015, č. j. 20 D 13/2015-48, a ze dne 3. 5. 2017, č. j. 20 D 752/2015-98). Exekuční příkaz byl doručen poddlužníku 31. 7. 2017. Dlužník povinného přikázanou pohledávku oprávněné nevyplatil s tím, že zanikla započtením proti pohledávce žalovaného za povinným J. S. z titulu vypořádacího podílu z pozůstalostního řízení po V. S. ve výši 1.354.987,91 Kč. Soud prvního stupně z listinných důkazů, z výpovědí žalovaného a svědků P. S. a V. S. zjistil, že právní jednání žalovaného vyvolávající účinky započtení ve smyslu §1982 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nebylo prokázáno.
Výkonem rozhodnutí (exekucí) přikázáním jiné peněžité pohledávky než pohledávky z účtu u peněžního ústavu lze postihnout pohledávku, kterou má povinný vůči svému dlužníku (srov. §312 a násl. o.s.ř., §59 odst. 1 písm. b/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ex. ř.“). Výkon rozhodnutí (exekuce) se provede tak, že po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (po doručení exekučního příkazu dlužníku povinného) vyplatí poddlužník oprávněnému přikázanou pohledávku v rozsahu, v jakém byla postižena (srov. §314a odst. 1, 2 o.s.ř., §47 odst. 1, 2, §49 odst. 7, 8 ex. ř.). Dlužník povinného výplatu provádí jako orgán provádějící výkon rozhodnutí (exekuci). V rozsahu poskytnutého plnění se dlužník povinného výplatou přikázané pohledávky oprávněnému zprostí své povinnosti vůči svému věřiteli, tj. povinnému; jinak řečeno, ve vztahu mezi povinným a jeho dlužníkem nastane stejný právní stav, jako kdyby poddlužník vyplatil pohledávku povinnému, tedy splnění dluhu (§314a odst. 3 o. s. ř.). Jestliže přikázaná pohledávka ke dni doručení vyrozumění o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (doručení exekučního příkazu) neexistuje – např. proto, že zanikla započtením –, dlužník povinného výkon (exekuci) neprovede. Ve vztahu mezi oprávněným a dlužníkem povinného platí, že poddlužník nemůže úspěšně vznášet námitky proti peněžité pohledávce, kterou oprávněný ve výkonu rozhodnutí (exekuci) na povinném vymáhá.
Z výše uvedeného pro souzenou věc vyplývá bezpředmětnost výhrad, jimiž dovolatel 1) zpochybnil existenci a způsobilost nuceného vymáhání pohledávky žalobkyně, jejímž titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti z 21. 6. 2017, sp. zn. NZ 257/2016, N 273/2016, sepsaný Mgr. Michalem Šilhavým, notářem, kterým povinný J. S. uznal peněžitý dluh ve výši 2.652.197 Kč ze směnečného právního vztahu, 2) označil její vymáhání žalobkyní za zneužití práva odporující dobrým mravům, a 3) vyjádřil nesouhlas s důsledky uznání dluhu založeného vystavením vlastní směnky coby cenného papíru, v němž je inkorporován směnečný nárok remitenta (žalobkyně).
Z hlediska přípustnosti dovolání je bezcenné hodnocení v řízení provedených důkazů, jehož výsledkem je jiné skutkové zjištění, než to, z něhož vyšel odvolací soud, který vyloučil právní jednání žalovaného směřující k započtení jeho pohledávky za J. S. proti pohledávce přikázané. Platí, že samotné hodnocení důkazů z hlediska jejich zákonnosti, závažnosti a věrohodnosti (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 /§211/ o. s. ř.) nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Neuvedl-li dovolatel žádnou právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, a napadl-li rozhodnutí odvolacího soudu výslovně i ve výrocích o nákladech řízení, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§238 odst. 1, písm. h/, 243c odst. 1, 2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 2. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu