ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2905.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2905/2019-232
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Pražské plynárenské, a.s. , se sídlem Praha 1, Národní 37/38, identifikační číslo osoby 601 93 492, zastoupené JUDr. Alešem Doubkem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1047/26, proti žalovanému M. S., naposledy bytem XY, t.č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovníkem Mgr. Karlem Jandusem, advokátem se sídlem Praha 10, Bratří Čapků 1852/26, o zaplacení 36.726 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 72/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2019, č. j. 17 Co 350/2018-220, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení 120.672 Kč s příslušenstvím představující nedoplatek za odebraný plyn.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 4. 2018, č. j. 20 C 72/2015-187, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 36.726 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 11. 7. 2014 do zaplacení, dále 18.012 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 13. 2. 2015 do zaplacení (výrok I), žalobu o zaplacení úroku z prodlení 8,05 % z částky 36.726 Kč za dobu od 3. 6. 2014 do 10. 7. 2014 a úroku z prodlení 8,05 % z částky 18.012 Kč za dobu od 7. 1. 2015 do 12. 2. 2015 zamítl (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení 44.036 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 3. 6. 2014 do zaplacení a 21.898 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení od 9. 1. 2015 do zaplacení (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VI).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2019, č. j. 17 Co 350/2018-220, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé a ve výrocích IV a V o nákladech řízení mezi účastníky navzájem a nákladech státu potvrdil, ve výroku VI jej zrušil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud (i) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo (ii) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo (iii) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, (iv) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel ze skutkového podkladu, že žalobkyně - provozovatelka distribuční soustavy a dodavatelka - dne 22. 5. 2013 se žalovaným jako zákazníkem uzavřela smlouvu č. 0321186431 o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu k odběrnému místu v bytě č. XY na adrese XY, a smlouvu o připojení k distribuční sestavě. Žalovaný byl při uzavírání smlouvy zastoupen R. U. na základě plné moci z 20. 5. 2013. Ve smlouvě byly sjednány fakturační podmínky, podle nichž adresou pro zasílání faktur a korespondence byla: S. M., XY.
Námitkami, že žalobkyně měla veškerou dokumentaci včetně vyúčtování doručovat zástupci, jehož zmocnil ke všem hmotněprávním úkonům spojeným se smluvním vztahem účastníků, žalovaný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu oproti tomu, co zjistil odvolací soud (viz výše), a na ní staví svůj odlišný právní náhled, že jeho zástupce překročil své zástupčí oprávnění ve smyslu §446 a §447 o. z.
Domáhá-li se revize právního závěru odvolacího soudu ohledně vznesené námitky promlčení s odůvodněním, že „ smluvní vztah trval od 20. 5. 2013 do 16. 12. 2014 “, a odkazuje-li - bez dalšího - na usnesení ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1835/2010, v němž se Nejvyšší soud zabýval důvodností námitky promlčení vznesené na podkladě skutečností, které vyšly najevo až po nastalé koncentraci řízení, není vůbec zřejmé, v čem shledává nesprávným závěr odvolacího soudu, který dovodil, že tříletá promlčecí doba neuplynula před podáním žaloby (17. 4. 2015), jestliže nemohla začít běžet dříve, než účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky a odběru zemního plynu, což bylo dne 22. 5. 2013. Rovněž argumentací, že „ se mu nedostalo vyúčtování, proto vznesl námitku promlčení, přičemž shora uvedená skutečnost (zastoupení) vyšla najevo a byla potvrzena až v průběhu řízení před soudem prvního stupně výslechem svědka U. “, neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí bylo založeno.
Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2020
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu