ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.2981.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 2981/2019-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) D. Z., bytem XY, a b) J. L. , bytem XY, zastoupených JUDr. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Platnéřská 191/4, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 195/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 C 195/2018-45, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 15 Co 98/2019-67, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 C 195/2018-45, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 5. 2019, č. j. 15 Co 98/2019-67, se odmítá.
III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované rukou společnou a nerozdílnou na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni (dále jen jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 15 Co 98/2019-67, potvrdil rozsudek ze dne 31. 1. 2019, č. j. 13 C 195/2018-45, kterým Okresní soud v Karlových Varech (dále jen jako „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované uzavřít s žalobci kupní smlouvu dle listiny datované 1. 8. 2009 (příloha č. 1) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalobci oba rozsudky napadli dovoláním.
Žalovaná navrhla dovolání jako nedůvodné odmítnout, neboť odkazy žalobců na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu považuje za nepatřičné a nekorespondující se závěry nalézacího a odvolacího soudu.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.); opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle §243c odst. 1 o. s. ř. a podle §104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé na přípustnost svého dovolání usuzují z toho, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud částečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž takto explicitně zatím tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena “. Zpochybňují závěr, podle něhož se v případě návrhu kupní smlouvy z roku 2009 nejednalo o návrh na uzavření smlouvy ve smyslu §43a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“. S odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 368/1999, jejichž nesprávnou aplikaci soudu prvního stupně vytýkají, mají za to, že „ nelze uzavřít, že by podpisy H. a S. S. byly něčím, co pro platnost smlouvy nemá váhu “. Dále prosazují, že v přiměřené době došlo k akceptaci návrhu žalované ve smyslu §43b odst. 2 obč. zák., aniž žalovaná nabídku na uzavření smlouvy odvolala. Oběma nalézacím soudům rovněž vytýkají, že neprovedly výslech S. S. a H., a nevypořádaly se s tím, že zde byla nájemní smlouva, která na kupní smlouvu přímo odkazovala. Závěr odvolacího soudu, že návrh na uzavření smlouvy se všemi náležitostmi žalobci vyhotovili až 26. 4. 2018, neodpovídá provedeným důkazům.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud; skutkový stav, na němž odvolací soud založil meritorní rozhodnutí, přezkumu nepodléhá a pro dovolací soud je závazný. Rovněž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 /§211/ o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.
Dovolací námitky ve skutečnosti směřují primárně proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci a nejsou proto podřaditelné pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Žalobci totiž polemizují s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, přičemž vycházejí z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Jejich tvrzení, že návrh kupní smlouvy zaslaný jim žalovanou v roce 2009 obsahoval veškeré náležitosti, je jejich skutkovou verzí odlišnou od té, k níž dospěl odvolací soud. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny, odpovídá skutkový závěr, že žalovaná v roce 2009 žalobcům zaslala nepodepsaný návrh kupní smlouvy. Oba nalézací soudy vyšly ze zjištění, že návrh kupní smlouvy, který žalovaná v roce 2009 zaslala žalobcům a Z. E. k podpisu, neobsahoval podpis osoby jednající za stranu prodávající, jíž byl K. H., ředitel územního pracoviště XY; H. stvrzoval svým podpisem pouze správnost údajů ve smlouvě a S. S. potvrzovala správnost vyhotovení písemnosti. Z uvedeného je zřejmé, že žalobci se předloženou argumentací domáhají přezkumu právního závěru odvolacího soudu, že návrh kupní smlouvy z roku 2009 nebyl návrhem ve smyslu §43a odst. 1 obč. zák., procesně neregulérním způsobem.
Neobstála-li dovolací argumentace žalobců stran posouzení návrhu smlouvy z roku 2009 jakožto řádné oferty ve smyslu §43a odst. 1 obč. zák., je nadbytečné zabývat se další dovolateli předestřenou otázkou, zda doba devíti let je okolnostem přiměřenou dobou pro její akceptaci. Nejvyšší soud navíc doplňuje, že žalobci zmiňovaná rozhodnutí dovolacího soudu se v dané věci neuplatní pro svou odlišnost ve skutkové i právní rovině.
Krom výše uvedeného nelze přehlédnout, že prosazují-li žalobci, že v přiměřené době akceptovali řádný návrh na uzavření kupní smlouvy – tedy dovozují-li, že k uzavření kupní smlouvy došlo, přehlíží, že v takovém případě není důvodu se domáhat nahrazení projevu vůle žalované. Domáhají-li se žalobci nahrazení projevu vůle žalované k akceptaci jejich řádného návrhu na uzavření smlouvy, pak platí (dovoláním nezpochybněný) závěr odvolacího soudu, že žalovaná k jeho akceptaci není podle hmotného práva povinna.
Přípustnost dovolání nezakládá výtka, že odvolací soud měl před zaujetím skutkového závěru „vyslechnout nejméně paní S. a H.“. Taková námitka nesměřuje k vyřešení žádné otázky hmotného či procesního práva, ohledně níž by byl naplněn požadavek přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. K vadám řízení ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; protože tato podmínka splněna není, je uvedená výtka bez významu. Obdobně přípustnost dovolání nezakládá ani přesvědčení dovolatelů, že závěr odvolacího soudu o tom, že návrh na uzavření smlouvy se všemi náležitostmi žalobci vyhotovili až 26. 4. 2018, neodpovídá provedeným důkazům.
Nepředložili-li žalobci k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2020
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu