ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3030.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3030/2019-589
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. J. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Alešem Zapletalem, advokátem se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 122, proti žalované DENAR spol. s r.o. , se sídlem v Kosmonosech, Duhová 1065 (identifikační číslo osoby 256 15 521), zastoupené JUDr. Martinem Klímou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa 203/9, o 80.606 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 319/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2019, č. j. 19 Co 374/2018-557, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná se domáhá obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 8 C 319/2014, v němž byla rozsudkem ze dne 7. 2. 2017, č. j. 8 C 319/2014-310, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 3. 2017, č. j. 8 C 319/2014-348, uznána povinnou zaplatit žalobci 56.737 Kč a nahradit mu náklady řízení; Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2017, č. j. 27 Co 144/2017-377, tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Žalovaná má za to, že existuje důkaz, který před soudy obou stupňů bez své viny nemohla v původním řízení použít, přičemž jde o důkaz, který pro ni může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Tímto důkazem hodlá prokázat, že znalecký posudek č. 2301/15 ze dne 30. 10. 2015 vypracovaný znalcem Ing. Mandákem, Ph.D., i revizní znalecký posudek, č. j. S/35/13900/2016 ze dne 20. 9. 2016 vypracovaný Fakultou strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Ústavem automobilního a dopravního inženýrství, trpí odbornými vadami, které je zpochybňují a znevěrohodňují. Stížnost, kterou podala 13. 2. 2017 proti posudku znalce Ing. Mandáka, Ph.D., k rukám předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, sice nebyla posouzena jako důvodná (náměstek předsedkyně jí dopisem ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. Spr 636/2017, sdělil, že nesdílí její názor o pochybení znalce Ing. Mandáka, Ph.D.), avšak stížnost, kterou téhož dne podala proti reviznímu znaleckému posudku zpracovanému Fakultou strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, k Ministerstvu spravedlnosti, byla Stanoviskem poradního orgánu ministra spravedlnosti z 10. 4. 2017, č. j. MSP-53/2017-OJD-ZN/4, shledána důvodnou. Vyrozumění Ministerstva spravedlnosti o důvodnosti stížnosti proti reviznímu znaleckému posudku nemohla bez své viny použít v původním řízení.
Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 20. 9. 2018, č. j. 8 C 319/2014-486, žalobu na obnovu řízení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2019, č. j. 19 Co 374/2018-557, usnesení soudu prvního stupně podle §219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobě na obnovu řízení nelze vyhovět. S odkazem na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 42/2012, dovodil, že důvod pro obnovu řízení nepředstavuje dodatečné zjištění nesprávnosti znaleckého posudku, pokud účastník řízení mohl skutečnost, že při vypracování posudku došlo k chybě, použít v původním řízení při zpochybnění správnosti závěrů znaleckého posudku. Žalovaná již v průběhu původního řízení namítala formální nedostatky revizního znaleckého posudku. Stanovisko poradního orgánu ministra spravedlnosti ČR z 10. 4. 2017 nemůže navržené povolení obnovy řízení odůvodnit. Jeho prostřednictvím žalovaná fakticky brojí proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího, které podle závěru Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014 napadnout nelze.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“)., přípustné.
Předpoklady přípustnosti dovolání žalovaná vymezila tvrzením, že odvolací soud se v právní otázce účastníkova zavinění nemožnosti uplatnit důkazy v původním řízení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1408/2018, a usnesením ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 3846/2016. Prosazuje, že splnila kritéria pro povolení obnovy řízení vytyčené zákonodárcem a byla jí upřena příležitost získat rozhodnutí v obnoveném řízení o žalobě o slevu z kupní ceny vozidla ve výši 80.606 Kč. Stanovisko poradního orgánu ministra spravedlnosti ČR ze dne 10. 4. 2017 považuje za důkaz, který bez své viny nemohla použít v původním řízení, a který může přivodit pro ni příznivější rozhodnutí ve věci. Je sice obeznámena s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 961/2014, jímž podpořil svou argumentaci odvolací soud, nicméně je přesvědčena, že toto rozhodnutí bylo již překonáno rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1408/2018. Soudní praxe tedy inklinuje k podpoře příležitosti účastníka řízení revidovat závěry, k nimž soudy dospěly v původním řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §228 odst. 1 žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení §205a a 211a o. s. ř. též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Výklad ustanovení §228 o. s. ř. je v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně; nápravy pochybení při právním posouzení věci nebo procesně právních vad se tudíž žalobou na obnovu řízení domáhat nelze [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1948/2002, a ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 26 Cdo 471/2004; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz , zatímco rozhodnutí Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ]. Skutečnosti nebo důkazy mohou být podle §228 odst. 1 o. s. ř. důvodem obnovy řízení jen tehdy, jestliže účastník, který se domáhá obnovy, je nemohl bez své viny použít v původním řízení, to znamená, že jsou pro účastníka ve srovnání s původním řízením „nové“, a současně mohou pro účastníka přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. Skutečnosti a důkazy jsou „ nové “ tehdy, jestliže je účastník - přestože v době původního řízení objektivně existovaly - nemohl použít, protože o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo povinnost důkazní.
Při výkladu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byl v soudní praxi přijat a i nadále je uplatňován právní názor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2001/2012), že důvodem žaloby na obnovu řízení mohou být nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž může být podstatně oslabena například věrohodnost svědka, tedy, jinak řečeno, nové skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, jimiž je možné zpochybnit předpoklady, na nichž bylo hodnocení důkazů založeno. Žalobou na obnovu řízení však nelze napadnout samotné hodnocení důkazů soudem provedené podle §132 a násl. o. s. ř.
Rovněž však úspěšně nelze napadnout dovoláním hodnocení tvrzených skutečností a nově navržených důkazů odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí, pakliže takové hodnocení nevykazuje defekty v přijatých závěrech z pohledu logické úvahy, respektive není v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností, a to ve spojitosti s poměřováním skutkového stavu, z nějž vycházelo žalobou na obnovu řízení dotčené pravomocné rozhodnutí, a z hlediska odůvodnění závěru soudní úvahy, zda (z pohledu tohoto případu sledované) nově navržený důkaz může - zde pro žalovanou - přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
V řízení o povolení obnovy soud nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné (příznivější) rozhodnutí, než které bylo dříve vydáno. Dovolatelka v podstatě polemizuje s hodnocením tvrzených skutečností odvolacím soudem v napadeném usnesení a naopak (oproti závěru odvolacího soudu) má za to, že důvody pro nařízení obnovy řízeny v jejím případě naplněny byly.
Závěry, k nimž dospěl odvolací soud v napadeném usnesení, jsou důsledkem použitých logických úvah, a to s přihlédnutím ke skutkovému stavu, z nějž v původním řízení odvolací soud vycházel při meritorním rozhodování. Z odůvodnění napadeného usnesení je rovněž zřejmé, že se odvolací soud též zabýval otázkou, zda předmětný – nově navržený – důkaz může pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci, a to s negativním závěrem. Tato úvaha odvolacího soudu není postižena myšlenkovým defektem, nevykazuje extrémní rozpor z pohledu poměřování skutkového základu, z nějž soud v původním řízení vycházel, a pravděpodobného závěru, který se v důsledku nově navržených důkazů nabízí a pravděpodobně by mohl být učiněn v obnoveném řízení. Odvolací soud v tomto směru zcela správně a logicky posuzoval, zda vůbec, a pokud ano, pak do jaké míry či v jakém rozsahu by mohly být narušeny, resp. revidovány dosavadní skutkové závěry na podkladě nově navrženého důkazu z pohledu závěru o oprávněnosti slevy z kupní ceny vozidla, které žalovaná prodala žalobci na základě kupní smlouvy ze dne 26. 9. 2013.
Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplývá, že ten se v intencích §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zabýval otázkou, zda dovolatelkou navržený důkaz může naplňovat podmínky pro povolení obnovy řízení. Správně dospěl k závěru, že jediným žalovanou označeným důkazem, jež je ve vztahu k jejímu návrhu na obnovu řízení přípustným, je pouze Stanovisko poradního orgánu ministra spravedlnosti ČR ze dne 10. 4. 2017, č. j. MSP-53/2017-OJD-ZN/4, o jehož existenci žalovaná při vynaložení obvyklé obezřetnosti nemohla vědět, jestliže o výsledku posouzení její stížnosti proti reviznímu znaleckému posudku byla informována až sdělením Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 19. 6. 2017. Odvolací soud pak zcela logicky odůvodnil, že dotčený důkaz nemůže navržené povolení obnovy řízení odůvodnit, neboť žalovaná dotčeným důkazem fakticky brojí proti správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud správně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 42/2012, který zde dovodil, že důvod pro obnovu řízení nepředstavuje ani dodatečné zjištění nesprávnosti znaleckého posudku, pokud účastník řízení mohl skutečnost existence chyby při vypracování posudku použít v původním řízení ke zpochybnění správnosti závěrů znaleckého posudku. Bylo prokázáno, že žalovaná již v průběhu řízení před soudem prvního stupně zpochybňovala formální nedostatky revizního znaleckého posudku vypracovaného ústavem Vysokého učení technického v Brně, fakultou strojního inženýrství, rozporovala správnost závěrů revizního znaleckého posudku a zpochybňovala pravou identitu poškozeného dílu automobilu, který byl při vypracování znaleckého posudku (i revizního) posuzován. Soudy obou stupňů její námitky neopomenuly a podrobně se s nimi vypořádaly; odvolací soud revizní znalecký posudek nehodnotil jako důkaz znaleckým posudkem, nýbrž jako důkaz listinný obsahující odborné vyjádření. Je tedy zřejmé, že argumentaci proti reviznímu znaleckému posudku spočívající v jeho formálních nedostatcích a nesprávnosti učiněných závěrů uplatnila žalovaná již v řízení před soudem prvního stupně, jakož i v řízení odvolacím a tatáž argumentace, kterou žalovaná v řízení o obnovu řízení dokládá Stanoviskem poradního orgánu ministra spravedlnosti ČR ze dne 10. 4. 2017, důvod obnovy řízení podle výše citovaného zákonného ustanovení představovat nemůže.
Lze souhlasit s odvolacím soudem, že uvedené stanovisko není důkazem, jenž by byl způsobilý přivodit pro žalovanou příznivější rozhodnutí ve věci, neboť jím nebyla nikterak zpochybněna správnost závěrů znaleckého posudku Ing. Mandáka Ph.D. ze dne 30. 10. 2015, ani závěrů revizního znaleckého posudku. Podávají se z něho pouze výtky směřující nikoliv do správnosti závěrů revizního znaleckého posudku, ale do postupu znaleckého ústavu při ověření identity dodaných dílů z rozebraného motoru. S identitou posouzených dílů se již odvolací soud ve svém rozsudku podrobně vypořádal. Lze tedy uzavřít, že prostřednictvím argumentace obsažené v návrhu na obnovu řízení žalovaná fakticky brojí proti hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně i soudem odvolacím, jež však žalobou na obnovu řízení dle již zmíněných závěrů Nejvyššího soudu vyjádřených v usnesení ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014, napadnout nelze. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že pokud se týká žalovanou vzpomínaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1408/2018, šlo v něm o skutkově zcela odlišný případ, kdy účastník řízení neměl objektivní možnost seznámit se s důkazem, neboť mu bylo sděleno, že se v archivu nenachází (i když se tam fakticky nacházel); jeho závěry na nyní posuzovaný případ tudíž nedopadají.
Dovolací soud považuje za vhodné připomenout závěry, které z dosavadní soudní praxe zrekapituloval Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. IV. ÚS 585/11. K materii verifikace právně rozhodných okolností z pohledu rozhodování o žalobě na obnovu řízení vyložil, že „ pro potřeby rozhodnutí o tom, zda povolit obnovu řízení, musí být hodnoceny tvrzené skutečnosti a navržené důkazy. Toto hodnocení ale nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí. Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění. Jde tedy o posouzení, zda nové skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými soudu odůvodnit jiné, tj. pro účastníka příznivější rozhodnutí. Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, respektive nových důkazů. Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, respektive k plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy řízení“.
V intencích popsaného verifikačního rozsahu se rovněž pohyboval odvolací soud, který – jak již bylo vyloženo – své logické závěry zákonu odpovídajícím způsobem vyložil v odůvodnění svého usnesení. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí přiléhavě vysvětlil, že navržený důkaz, který nebylo možno provést v původním řízení, nemůže (a popsal také proč) pro žalovanou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Z výše uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 1. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu