Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.01.2020, sp. zn. 33 Cdo 3298/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3298.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3298.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3298/2019-590 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně EKOBAL s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Hráského 1906/3, identifikační číslo osoby 496 16 625, zastoupené Mgr. Markétou Hlavicovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Dómská 145/13, proti žalovanému I. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení 5.207.881 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 81/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 28 Co 384/2018-552, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 35.622,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Markéty Hlavicové, advokátky. Odůvodnění: Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 28 Co 384/2018-552, potvrdil rozsudek ze dne 31. 8. 2016, č. j. 38 C 81/2014-371, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5.207.881 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z částky 5.624.000 Kč od 21. 2. 2012 do 7. 10. 2014, z částky 5.441.774 Kč od 8. 10. 2014 do 15. 4. 2016 a z částky 5.207.881 Kč od 16. 4. 2016 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě ústních smluv o půjčce v období od 17. 3. 2011 do 31. 3. 2011 celkem 24.700.000 Kč na realizaci jeho podnikatelského záměru v oblasti fotovoltaiky s tím, že jí je žalovaný vrátí; doba splatnosti půjčky nebyla sjednána. Část tohoto dluhu ve výši 14.000.000 Kč žalobkyni uhradil M. D., který dne 15. 7. 2011 dluh do uvedené výše za žalovaného se souhlasem žalobkyně převzal. Dne 2. 11. 2011 žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení 7.374.000 Kč; žalovaný jí zaplatil 5.076.000 Kč. V průběhu řízení pohledávka žalobkyně vůči žalovanému co do 182.226 Kč zanikla započtením a dne 15. 4. 2016 uzavřela žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky, jíž pohledávku co do 233.893 Kč postoupila jinému subjektu; v těchto částech bylo řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. V průběhu řízení žalovaný v rámci své obrany namítl započtení své tvrzené pohledávky za žalobkyní ve výši 2.746.500 Kč; tuto pohledávku mu nedatovanou smlouvou o postoupení pohledávky postoupil V. Č. (žalobkyni bylo zasláno oznámení o postoupení dne 23. 2. 2012), který jí nabyl nedatovanou smlouvou o postoupení pohledávky od věřitelky žalobkyně, tj. společnosti OBLESOLAR s. r. o. (o postoupení na V. Č. byla žalobkyně informována dopisem odeslaným dne 23. 2. 2012). Soud nezjistil, že by žalovaný uvedenou pohledávku za žalobkyní nabyl. V řízení totiž vyšlo najevo, že věřitelka žalobkyně, tj. společnost OBLESOLAR s. r. o. svou pohledávku za žalobkyní ve výši 2.746.500 Kč smlouvou ze dne 13. 10. 2011 postoupila společnosti HEXFILM s. r. o., což žalobkyni téhož dne oznámila. Uzavřel, že žalovaný v době započtení neměl započítávanou pohledávku za žalobkyní (společnost OBLESOLAR s.r.o. nemohla jeho právnímu předchůdci postoupit pohledávku již dříve postoupenou třetímu). Na podkladě těchto zjištění odvolací soud posoudil právní vztah účastníků řízení podle §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 - viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jenobč. zák.“), jako smlouvu o půjčce. Dovodil, že žalovaný doposud žalobkyni z titulu půjčky dluží 5.207.881 Kč; do prodlení s vrácením dluhu se dostal 2. 12. 2011. Jeho obranu neshledal důvodnou, jelikož vyšlo najevo, že žalovaný pohledávku za žalobkyní ve výši 2.746.500 Kč neměl, neboť jí věřitelka žalobkyně již 13. 10. 2011 postoupila jinému subjektu (společnosti HEXFILM s. r. o.), což žalobkyni téhož dne řádně oznámila. S odkazem na rozhodovací praxi dovolacího soudu zdůraznil, že v tomto řízení soudu nepřísluší zkoumat platnost postoupení pohledávky mezi OBLESOLAR s. r. o. a HEXFILM s. r. o. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jeno. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Žalobkyně se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť „ dovolatel svou právní argumentaci opírá o vlastní verzi skutkového stavu, která se se stavem zjištěným soudy nižších stupňů rozchází “. Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.). Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Otevírá-li žalovaný k dovolacímu přezkumu otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi společnostmi OBLESOLAR s. r. o. a HEXFILM s. r. o. z pohledu určitosti vymezení jejího předmětu, neboť má za to, že byla vyřešena v rozporu s jím označenou judikaturou Nejvyššího soudu, pomíjí, že na ní rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá; odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 201/2004 dovodil, že platnost smlouvy o postoupení pohledávky lze zkoumat pouze v řízení mezi postupníkem a postupitelem (srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014). Je-li totiž v řízení, v němž nejde o spor mezi postupníkem a postupitelem, zjištěno, že dlužníkovi bylo postoupení pohledávky postupitelem řádně oznámeno, jako tomu bylo v daném případě, soud již nezkoumá, zda jde o postoupení platné. Obsáhlá argumentace dovolatele v tomto směru je tudíž bezpředmětná. Za dosud neřešenou označuje dovolatel právní otázku, „zda třetí straně přísluší námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky za situace, kdy stejná pohledávka byla postoupena opakovaně“. Tato námitka ve skutečnosti směřuje k nepřípustné revizi skutkového závěru odvolacího soudu, že žalovaný neměl pohledávku, kterou použil k započtení (cedent totiž může svou pohledávku účinně převést jen jednou). Žalovaný - prosazuje, že „pouhá výše částek pohledávek rozhodně nemůže být kritériem shody pohledávek “ - s tímto závěrem polemizuje, resp. namítá, že provedenými důkazy (zejména korespondencí F. M. a V. M.) byla prokázána jeho obrana. V dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout skutková zjištění, z nichž při právním posouzení věci vycházel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 (§211) o. s. ř., nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Bezcenná je proto rovněž výtka žalovaného, že soudy náležitě nezjistily, zda pohledávka (ve výši 2.746.500 Kč), kterou společnost OBLESOLAR s. r. o. dne 13. 10. 2011 postoupila společnosti HEXFILM s. r. o., je totožná s tou, kterou posléze postoupila jeho právnímu předchůdci V. Č., a spokojily se s tvrzením žalobkyně, že společnost OBLESOLAR s. r. o. za ní jinou pohledávku neměla. Nepředložil-li žalovaný k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 28. 1. 2020 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/28/2020
Spisová značka:33 Cdo 3298/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.3298.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2020-04-04