ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.393.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 393/2020-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Zlatohlávkovou ve věci žalobkyně GasNet, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, identifikační číslo osoby 272 95 567, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti žalované M. Ch. , narozené XY bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Rosseveltova 564/6, o vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 108 C 269/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2018, č. j. 19 Co 34/2018-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Kamila Stypy, advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 3. 2018, č. j. 19 Co 34/2018-89, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2017, č. j. 108 C 269/2016-43, tak, že žalované uložil povinnost vydat žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku „měřící zařízení kód typu ME_170-PR-BK G4_D, výrobní číslo 7458362, které je umístěno na adrese odběrného místa v místě spotřeby číslo 9301698137 na ulici XY, za účasti pověřeného zástupce žalobkyně“; změnil jej ve výroku o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které Nejvyšší soud posoudil podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.; dále jen „o. s. ř.“).
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl, neboť nesplňuje všechny zákonem stanovené náležitosti (není v něm řádně vylíčena přípustnost) a nevystihuje způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje. Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být nyní posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední.
Dovolání shora uvedený postulát nesplňuje. Přípustnost dovolání žalovaná zdůvodnila pouze citací ustanovení §237 o. s. ř., aniž uvedla, které ze čtyř kritérií přípustnosti v něm uvedených - a ve vztahu ke které právní otázce - má za splněné. V čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se nepodává ani z obsahu tohoto podání, jehož podstatu tvoří rekapitulace rozhodnutí soudů obou stupňů a kritika skutkových zjištění, z nich odvolací soud při právním posouzení věci vycházel; dovolatelka vytýká jejich nesprávnost, resp. neúplnost, konkrétně namítá, že odvolací soud „rezignoval na prokazování nejpodstatnějších skutečností, nezjišťoval, jak a kým bylo měřící zařízení údajně poškozeno a nevzal v úvahu, že od montáže měřícího zařízení dne 18. 5. 2015 jím disponuje výhradně žalobkyně, která ho předala metrologickému středisku ve Skutči k ověření.
Sluší se připomenout, že prosazuje-li žalovaná v dovolání vlastní verzi skutku, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný odběr plynu, pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při právním posouzení věci odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Absence údaje o tom, v čem podle dovolatelky spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání, zatěžuje podání kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013, a ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Protože dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat přípustnost dovolání nad rámec stanovený zákonem (§§237 - 239 o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 20. 2. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu