ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4094.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4094/2019-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně B. , se sídlem XY, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti žalovanému J. K. , bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Konečným, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1844/28, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 167/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 98/2019-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Konečného, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 19. 12. 2018, č. j. 10 C 167/2018-36, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku 100.000 Kč se specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 98/2019-76, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), přípustné.
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§239 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Odvolací soud vyšel po zopakovaném dokazování ze skutkového zjištění, že M. C. (jednatel žalobkyně) jednal s L. K., která se v roce 2017 zabývala výkupy nemovitostí v insolvenčních řízeních, o její provizi za vydražení nemovitosti v XY a její následný prodej. L. K. požadovala zálohu na provizi ze zisku ve výši 100.000 Kč s tím, aby byla poukázána na účet vedený na jméno žalovaného, k němuž měla dispoziční oprávnění. Žalobkyně částku 100.000 Kč podle dohody zaslala na označený účet žalovaného, přičemž jako účel platby uvedla “zápůjčka”. Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil, že mezi účastníky řízení nevznikl žádný závazkový vztah a žalobě nelze vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu §2991 o. z., jelikož účet žalovaného byl pouze platebním místem a poskytnutou částkou disponovala L. K.
Žalobkyně svou dovolací argumentaci staví na otázkách, na jejichž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Zpochybňuje totiž úvahy odvolacího soudu stran vzniku závazkového vztahu mezi L. K. a M. C., potažmo žalobkyní, které nemají vliv na právní závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného, na němž své rozhodnutí o nedůvodnosti žaloby odvolací soud založil. Polemika o neexistenci závazkového vztahu mezi všemi zúčastněnými a navazující argumentace, že ke sjednání platebního místa mezi L. K. a žalobkyní nemohlo dojít, je nadto skutkové povahy (je založena na prosazení vlastní skutkové verzi žalobkyně). Irelevantní jsou námitky žalobkyně, že žalovaný by měl nést odpovědnost za pohyby na (podnikatelském) účtu, který je veden na jeho jméno. Odvolací soud řádně a přesvědčivě odůvodnil svůj závěr, že účet vedený na jméno žalovaného byl pouze platebním místem, které si sjednala L. K. s žalobkyní pro platbu z jejich závazkového vztahu.
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud nepřípustné dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu