ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4250.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4250/2019-83
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce F. H. , bytem XY, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem se sídlem ve Slavičíně, Dlouhá 300, proti žalovanému M. Z. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Velké náměstí 112/61, o zaplacení 10.250,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 18 C 311/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 8. 8. 2019, č. j. 58 Co 274/2018-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 10.250,- Kč představující kupní cenu za boty Alpinestars Tech 10 z důvodu odstoupení od kupní smlouvy, neboť žalovaný ve lhůtě 30 dnů nevyřídil jeho reklamaci.
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č. j. 18 C 311/2017-43, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující a žalovaný jako prodávající (podnikatel) uzavřeli dne 17. 12. 2015 kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě bot Alpinestars Tech 10 (bílé, vel. 45,5) za kupní cenu ve výši 10.250,- Kč. Dne 21. 9. 2016 žalobce obuv kvůli vadě reklamoval. Reklamace byla vyřízena dne 20. 10. 2016 a její výsledek byl žalobci sdělen telefonicky A. Z., manželkou žalovaného. Žalobce poté dopisem ze dne 29. 11. 2016 doručeným žalovanému dne 30. 11. 2016 odstoupil od kupní smlouvy a dalším dopisem ze dne 4. 1. 2017 vyzval žalovaného k vrácení kupní ceny ve výši 10.250,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že lhůta k vyřízení reklamace začala běžet dne 22. 9. 2016, v souladu se zněním §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, připadl poslední den lhůty na 21. 10. 2016. K vyřízení reklamace došlo v okamžiku vyrozumění kupujícího (žalobce) o tom, jakým způsobem byla jeho reklamace vyřízena (zda byl s reklamací úspěšný či nikoli), tedy dne 20. 10. 2016, kdy byl žalobce telefonicky vyrozuměn žalovaným (resp. A. Z.) o výsledku reklamačního řízení. Tento závěr soud prvního stupně opírá o svědeckou výpověď A. Z. aj. K., o výpis telefonních hovorů žalovaného, kdy dne 20. 10. 2016 ve 12:09:33 hodin bylo voláno z mobilního čísla XY (tj. žalovaného) na telefonní číslo XY (tj. žalobce) po dobu 3 minut a 41 vteřin, a o svědeckou výpověď I. P. Jelikož byl žalobce o vyřízení reklamace řádně a včas vyrozuměn, nemohlo mu vzniknout právo na odstoupení od smlouvy z důvodu uplynutí lhůty k vyřízení reklamace.
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 8. 8. 2019, č. j. 58 Co 274/2018-65, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil výrok o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované jeho rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3228/2009, případně na otázce, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou považuje otázku, zda lze za vyrozumění o vyřízení reklamace podle §19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb. považovat doklad o nepřijatém telefonickém hovoru, případně doklad o telefonickém hovoru, který trval určitou dobu. Žalobce však dovolání staví na vlastní skutkové verzi, neboť tvrdí, že telefonický hovor vůbec nepřijal, případně popírá jeho obsah. Přitom nicméně opomíjí, že závěr o tom, že došlo k řádnému vyrozumění žalobce o vyřízení reklamace, soudy učinily nejen na základě výpisu hovorů, ale také na základě svědeckých výpovědí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vycházel odvolací soud.
Závěr odvolacího soudu, že se žalovanému podařilo prokázat (unést důkazní břemeno), že žalobce včas vyrozuměl o vyřízení jeho reklamace, je závěrem skutkovým, k němuž soudy nižších stupňů dospěly hodnocením provedených důkazů. Ten nelze – až na výjimečný případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, kdy hodnocení důkazů je založeno na libovůli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13) – dovoláním úspěšně zpochybnit (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). O případ extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy v souzené věci přitom nejde.
Námitky dovolatele nevystihují způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2020
JUDr. Václav Duda
předseda senátu