ECLI:CZ:NS:2020:33.CDO.4259.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4259/2019-548
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně J. R. , bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Filipem, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 257/7, proti žalované B R E X, spol. s r.o. , se sídlem v Liberci XXII-Horní Suchá, Karlovská 205 (identifikační číslo 402 32 549), zastoupené JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem v Liberci, U Soudu 363/10, o 2.357.140 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 27 C 464/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. 7. 2019, č. j. 29 Co 223/2018-520, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 21.828,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Alexandra Šoljaka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, č. j. 27 C 464/2006-468, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 2.357.140 Kč s příslušenstvím (1,5% úroky z prodlení od 2. 8. 2005 do zaplacení), a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 456.581,40 Kč.
Rozsudkem ze dne 31. 7. 2019, č. j. 29 Co 223/2018-520, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 21.828,40 Kč. Odvolací soud uzavřel, že právní vztah založený smlouvou o dílo uzavřenou ústní formou v prosinci 2001, jíž se žalovaná (zhotovitelka) zavázala k rekonstrukci a přestavbě domu v Liberci, Třebízského 1125/7, smluvní strany „žádným relevantním právním jednáním“ (jednostranným odstoupením, dohodou) neukončily. Právo na zaplacení žalobou uplatněné částky – rozdílu mezi poskytnutými zálohami a hodnotou skutečně provedených prací poníženou o částku připadající na zjištěné vady – žalobkyně nemá, protože splatnost ceny spojená s vyúčtováním záloh poskytnutých žalobkyní (objednatelkou) a případným vrácením přeplatků, je vázána na skončení díla (§634 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz §3028 zákona č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“).
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že žádná smluvní strana neprojevila vůli předčasně zrušit smlouvu o dílo. Za takové úkony nepovažoval telefonický pokyn manžela žalobkyně jednateli žalované v listopadu 2012, aby v práci na díle nebylo pokračováno, vyhotovení formálního vyúčtování záloh fakturou č. 2003959 z 31. 12. 2003 a nečinnost žalované, která v rekonstrukci a přestavbě domu nepokračovala a dílo nepředala, ačkoli prohlásila, že je ochotna sjednané práce dokončit.
Žalobkyně v dovolání zpochybnila zjištění odvolacího soudu, že právní vztah ze smlouvy o dílo nebyl ukončen; tím však napadla správnost skutkových (nikoliv právních) závěrů. Dovolacímu soudu předložila vlastní skutkové verze, podle nichž z událostí, ke kterým došlo zejména od září 2002 do června 2004, vyplývá, že „vůlí obou smluvních stran bylo jejich smluvní vztah ukončit, což se nejpozději k 3. 6. 2004 dohodou (přinejmenším konkludentní) stalo“ , popřípadě že žalovaná způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěla projevit, od smlouvy o dílo odstoupila. Vznik práva na vypořádání zálohově uhrazených finančních prostředků dokončené části díla tak žalobkyně spojuje s těmito skutkovými verzemi, které se výsledkem hodnocení provedených důkazů v řízení nestaly (§132, §211 o. s. ř.). Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci založeného na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel při právním posouzení odvolací soud. Lze shrnout, že dovolatelka se předloženou argumentací domáhá přezkumu právního závěru odvolacího soudu procesně neregulérním způsobem.
Nepřednesla-li žalobkyně žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. 4. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu