ECLI:CZ:NS:2020:33.ICDO.134.2019.1
KSOS 37 INS XY
22 ICm XY
sp. zn. 33 ICdo 134/2019-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy v insolvenční věci dlužníka V. K. , bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 37 INS XY, za účasti 1) E. H ., insolvenční správkyně se sídlem XY (identifikační číslo XY), a 2) Sberbank CZ, a.s. , se sídlem v Praze 5, U Trezorky 921/2 (identifikační číslo 250 83 325), jako zástupce věřitelů, o žalobě pro zmatečnost podané dlužníkem proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, o dovolání dlužníka zastoupeného Mgr. Lukášem Stočkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 6. 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 11 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 4. 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 22 ICm XY, zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se dlužník domáhal zrušení usnesení ze dne 28. 2. 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 3 VSOL XY, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení ze dne 17. 3. 2017, č. j. KSOS 37 INS XY, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl návrh dlužníka z 9. 11. 2016, doručený soudu 10. 11. 2016, na zproštění Mgr. Ing. Evy Hepperové funkce insolvenční správkyně. Nepřípustnost žaloby soud prvního stupně dovodil z toho, že zmatečností napadené usnesení není rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno (§229 odst. 1 písm. f/, §235e odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř“).
Usnesením ze dne 26. 6. 2019, č. j. KSOS 37 INS XY, 11 VSOL XY, Vrchní soud v Olomouci rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V řízení o žalobě pro zmatečnost – argumentuje odvolací soud – je soud vázán důvodem zmatečnosti, který byl uveden v žalobě nebo který byl označen dodatečně v době, kdy ještě běžela lhůta k podání žaloby. V posuzovaném případě dlužník žalobu podal z důvodu nesprávného obsazení soudu, který lze uplatnit proti pravomocným rozhodnutím, jimiž bylo řízení skončeno (§229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Odvolací soud – s odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu (viz níže) – uzavřel, že usnesení, které dlužník napadl žalobou pro zmatečnost, je rozhodnutím vydaným ve třetí (realizační) fázi insolvenčního řízení; proti takovému rozhodnutí není žaloba přípustná, neboť se jím nekončí provádění přijatého způsobu řešení úpadku dlužníka.
Dovolání, kterým dlužník napadl rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle §237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. §239 o. s. ř.).
Otázku procesního práva – která rozhodnutí jsou pro potřeby výkladu přípustnosti žaloby pro zmatečnost ta, jimiž se řízení končí – odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2010, sen. zn. 29 NSČR 3/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15/2011, ze dne 21. 7. 2010, sen. zn. 29 NSČR 26/2010, ze dne 20. 1. 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96/2011, a ze dne 29. 2. 2016, sp. zn. 29 ICdo 16/2016, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32/2017). Dovolací soud v projednávaném případě nemá důvod se od ustálené rozhodovací praxe odchýlit.
Nepřednesl-li dovolatel žádnou právní otázku, která by založila přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Absence výroku o nákladech dovolacího řízení je dána tím, že žaloba pro zmatečnost je (pouze) mimořádným opravným prostředkem podaným (v této věci) proti rozhodnutí vydanému v insolvenčním řízení, v němž si každý z účastníků nese náklady insolvenčního řízení ze svého.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenční správkyni a zástupci věřitelů se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu